Rozčarování

Zøg: (o Lucim) Tvá divná kočka? Já ji zničím. Budu ji hladit špatným směrem. Položím vedle ní okurku. To je dovádí k šílenství.

Bean: (zatímco vykrádá rodinnou hrobku) Občas, když vytáhneš čelist své babičky, nutí tě to přestat a přemýšlet. Opravdu dělám správně...
Zlodějka: No tak! Tohle je vloupání, ne rodinné setkání.

(Bean, Luci a Elfo si vezmou Ooninu drogu na povzbuzení.)
Bean: Můj bože, kluci. Měli bychom založit kapelu. (Všichni tři začnou rytmicky tleskat.) Ano! To zní perfektně. Opravíme starý vůz, vyrazíme na turné zemí, budeme brát co chceme, nikdy se nezaprodáme, nikdy se nerozdělíme. Elfo, v kapele jsi skončil!
Elfo: Co to sakra?
Bean: Teď jsme duo, Fanoušci si ani nevšimnou. Luci, spadl jsi z balkonu. Někdo tě strčil? To nikdy nezjistíme. Plní se mi sny, jelikož teď jedu sólo. Fanoušci milují můj hlas. Mám dredy. Ale potom si oholím hlavu, jako opravdový umělec. Proč na mě dav bučí? Ale ne. Já jsem ta bez talentu! Elfo, vrátil ses. Luci, i když jsem tě strčila... Jsme zase spolu. Vypadneme odsud. Jsme zpět na vrcholu. Nic nás teď nezastaví. Ale ne. Mám rakovinu. Cože? (Zhroutí se.)
Elfo: Další písničku chci věnovat na památku Bean. (Začnou s Lucim tleskat. Bean se posadí a vesele se k nim připojí.)

Bean: Když se někdo zeptá, buďte upřímní a řekněte, že když jsme utekli, ještě žila.
Luci: Možná to volání o pomoc bylo volání o pomoc, ale já si myslím, že jen chtěla pozornost.