Rozčarování

Bean: (zatímco vykrádá rodinnou hrobku) Občas, když vytáhneš čelist své babičky, nutí tě to přestat a přemýšlet. Opravdu dělám správně...
Zlodějka: No tak! Tohle je vloupání, ne rodinné setkání.

(Bean, Luci a Elfo si vezmou Ooninu drogu na povzbuzení.)
Bean: Můj bože, kluci. Měli bychom založit kapelu. (Všichni tři začnou rytmicky tleskat.) Ano! To zní perfektně. Opravíme starý vůz, vyrazíme na turné zemí, budeme brát co chceme, nikdy se nezaprodáme, nikdy se nerozdělíme. Elfo, v kapele jsi skončil!
Elfo: Co to sakra?
Bean: Teď jsme duo, Fanoušci si ani nevšimnou. Luci, spadl jsi z balkonu. Někdo tě strčil? To nikdy nezjistíme. Plní se mi sny, jelikož teď jedu sólo. Fanoušci milují můj hlas. Mám dredy. Ale potom si oholím hlavu, jako opravdový umělec. Proč na mě dav bučí? Ale ne. Já jsem ta bez talentu! Elfo, vrátil ses. Luci, i když jsem tě strčila... Jsme zase spolu. Vypadneme odsud. Jsme zpět na vrcholu. Nic nás teď nezastaví. Ale ne. Mám rakovinu. Cože? (Zhroutí se.)
Elfo: Další písničku chci věnovat na památku Bean. (Začnou s Lucim tleskat. Bean se posadí a vesele se k nim připojí.)

Bean: Když se někdo zeptá, buďte upřímní a řekněte, že když jsme utekli, ještě žila.
Luci: Možná to volání o pomoc bylo volání o pomoc, ale já si myslím, že jen chtěla pozornost.

Luci: Nechtěla jsi vždycky manžela, který ojel 30 mrožů?
Bean: (sarkasticky) Jo. Jo, chtěla.

Bean: Víš co? Vražda mi není po chuti. Musí být jiný způsob, jak se ho zbavit.
Luci: Můžeš si ho prostě vzít a dohnat ho k šílenství svojí nerozhodností.

Bean: Nemůžu si vzít to prase Merkimera. Nemůžu to udělat. Budu ho muset zabít nebo něco takového.
Luci: Udělej to. Udělej to. Udělej to. A až ho zabiješ, můžeme ukrýt tělo. A připojíme se k hledání a budeme se na sebe dívat a snažit se nesmát.

Bean: Co je to za zvláštní pocit, který nechci odehnat chlastem?
Elfo: To je naděje. To je naděje!

Bean: Pojďme si trochu zdřímnout. Vy dva spíte u mých nohou. Říkám tomu zóna přátelství.
Luci: (na Elfa) Udělej si pohodlí. Odtud se nikdy nedostaneš.

Bean: Tak jo, když budeme mít tři přání, chci velet vlastnímu osudu, chci mámu zpátky, samozřejmě... a najít přítele, který bude umět naslouchat. Co si přeješ ty, Elfo?
Elfo: Umět skvěle naslouchat. A cokoliv jsi to říkala o své matce.
Luci: Já bych lidstvo zbavil všech nemocí, které je sužují... a nahradil je horšími. A aby Elfo umřel sám.
Elfo: Hej. Dělá si srandu z mých snů. To dělají přátelé!

Bean: Jak jsi vůbec užitečný?
Luci: Tak jo. Znáš ten hlas v hlavě, co říká, ať děláš správné věci? Jsem ten, kdo křičí přes něj. Jo, jsem ten, kvůli kterému se cítíš dobře, když děláš špatné věci.

(Elfo se chystá otevřít bránu a odejít mimo elfí říši.)
Král elfů: Elfo, ne! Je to zakázané!
Superviso: Nevím, proč tam pořád máme tu páku.

Superviso: Říkal jsem, že jsou elfové na oběšení moc lehcí. Ten poslední oběšený zemřel stářím.

Luci: Princezno Tiabeanie, jsi prokletá z nejhlubších hlubin podsvětí!
Bean: Aaaah, co?
Luci: Ale vypadáš skvěle. Rád tě poznávám. Říkají mi Luci.
Bean: Stráže! Stráže! Útočí na mě divný duch a dělá mi komplimenty!

Oona: Chápu to, drahá. Ve svatební den jsem také měla v břiše motýly. Neměla jsem jich sníst tolik.

lékárník: Brýtro, princezno. Nechcete vyzkoušet nový všelék? Odvrací smrtící mor.
Bean: Já vlastně ve smrt doufám. Ale díky.