Nemám odvahu dívat se na další a další pokračování Sexu ve městě, první film stačil. Zároveň mám ráda Sarah Jessicu Parker, tak proč se nepodívat, jak se rozvádí.
Seriál určitě není pro ty, kdo Sarah nemají rádi, protože je jí tam opravdu hodně, až škodlivě hodně jen jí, protože třeba děti byly dost odsunuty a vztahy s nimi byly jen hrubě načrtnuty, ukázali jen výsledek, špatné vztahy s dcerou. Syna mohla skoro nahradit prapodivně vlasatá figurína. A také mi po zbytek seriálu vrtalo hlavou, kam se poděl pes. Ten dostala kamarádka, nechtěla ho, dostaly ho tedy děti naší hlavní hrdinky, potom o něj byla hádka, jestli ho vrátí nebo ne a nakonec jsem psa v dalších sériích neviděla vůbec. A všichni se stěhovali, se psem by byly komplikace. Pes jako takový není v ději důležitý, ale v mých očích to seriálu škodí, že ho použijí pro situaci a pak když se nehodí, zmizí.
Začátek seriálu mi připadal nadějný, zajímavý. Že se chce rozvést řekla Frances hned v prvním díle, tak jsem čekala, že třeba uvidím, proč vlastně, když mi její manžel nepřipadal špatný. No a potom jsem už jen sledovala, že vlastně ani sama neví, co chce, že víceméně z rozmaru odehnala od dětí báječného a milující tatínka, vyloženě rodinný typ muže, kterému jde výhradně o rodinu...no ano, a teď přijde ta hrůza, ten chlap nebyl umělecky založený typ a nemohla s ním plkat o umění :-). Opravdové mínus bylo, že investoval ne úplně dobře do domů, to je pravda, ale byla šance, že se to vrátí, ale i tak byla chyba obou manželů, že se o tom více nebavili.
Takže pokud byl záměr ukázat ženám, že by měly více komunikovat, nerozhodovat se sobecky jen podle sebe, ale i podle dětí, protože dobří manželé a otci nerostou na stromech, pak se jim dílo zdařilo.