Dáše dochází trpělivost s Rudyho rodiči, kteří jsou v jejich domě jako doma a neustále je častují svými historkami a problémy. Rudy a Dáša začnou přemýšlet, proč se vlastně rozhodli bydlet vedle rodičů a tak společně zavzpomínají na chvíle, kdy bydleli sami, v bytě a především daleko od Rudyho rodičů.
(O tři roky dříve, Rudy a Dáša plánují stěhování, neboť očekávají dvojčata.) Dáša: Hele, tady je 2+1, na Letný. Rudy: Cože, Letná? Ne! (Připíná mapu na stěnu.) Podivej se, tady je Letná, tady bydlej naši. Takže všechno, co je v týhle zóně, je moc blízko k mejm rodičům. Dáša: Můžeš to sundat, prosim tě? Za chvilku jsou tady. Rudy: Dášenko, ty mě neposloucháš? Když budeme bydlet tady a máma udělá omáčku a bude ji k nám moct přinýst ještě teplou, tak u nás bude na návštěvě každej den, takže tohle je zakázaná zóna. Dáša: Já mám její omáčky ráda. Rudy: To není všechno. Tohle je zóna, která znamená návštěvu jednou za tejden, jo? A teď pozor, tohle je nejvzdálenější zóna. Zdá se, že je nejbezpečnější. Omyl! Protože když budeme bydlet tady a přijedou k nám naši, tak to znamená, že u nás zůstanou přes noc! Takže ne, noc. Takže našim cílem je střední zóna. Příliš blízko na přespání, příliš daleko na omáčku.