Rudyho má každý rád

(O tři roky dříve, Rudy a Dáša plánují stěhování, neboť očekávají dvojčata.)
Dáša: Hele, tady je 2+1, na Letný.
Rudy: Cože, Letná? Ne! (Připíná mapu na stěnu.) Podivej se, tady je Letná, tady bydlej naši. Takže všechno, co je v týhle zóně, je moc blízko k mejm rodičům.
Dáša: Můžeš to sundat, prosim tě? Za chvilku jsou tady.
Rudy: Dášenko, ty mě neposloucháš? Když budeme bydlet tady a máma udělá omáčku a bude ji k nám moct přinýst ještě teplou, tak u nás bude na návštěvě každej den, takže tohle je zakázaná zóna.
Dáša: Já mám její omáčky ráda.
Rudy: To není všechno. Tohle je zóna, která znamená návštěvu jednou za tejden, jo? A teď pozor, tohle je nejvzdálenější zóna. Zdá se, že je nejbezpečnější. Omyl! Protože když budeme bydlet tady a přijedou k nám naši, tak to znamená, že u nás zůstanou přes noc! Takže ne, noc. Takže našim cílem je střední zóna. Příliš blízko na přespání, příliš daleko na omáčku.

Robert: Čau, máte nějaký pastilky na žaludek? Nebo jedlou sodu?
Dáša: Co je? Něco špatnýho jsi sněd?
Robert: Jsem policajt a bydlim s rodičema. Lidský utrpení je mojí stálou potravou.

Marie: Proč si nemůžeme normálně popovídat?
Dáša: Přesně tohle jsem říkala.
Marie: My jsme si nepovídali už 35 let.
František: Netroufal jsem si tě přerušit.

Rudy: Miláčku? Jsi vzhůru? Dneska jsem se nádherně vyspal! A pro změnu nemáme v posteli děti, tak co kdybysme…
Dáša: Ty jo, jsem úplně hotová.
Rudy: Většinou to říkáš až „po“.
Dáša: Fakt, Rudo, drž se dál, pane bože, jsem úplně rozpálená!
Rudy: Promiň, ale vysíláš hrozně zmatený signály!

Dáša: Tak jsem přemejšlela o Štědrým dnu.
Rudy: Jo? Co je s ním?
Dáša: Neštve tě už pořád to courání k rodičům? K jedněm, ke druhejm…
Rudy: Taky jsem o tom přemejšlel a asi mám řešení. Program na ochranu svědků. Tendle rok nás nedostanou.
Dáša: Ne, myslela jsem místo toho pendlování, že bysme strávili Štědrej den letos u nás.
Rudy: U nás? Jako tady? No… takže ochrana svědků.