Sabrina – mladá čarodějnice

(Justin a Harvey přišli v kostýmech s Valerií za bouřky k Sabrině domů.)
Harvey: Krásná bouřka...
Justin: Snad to bráška přežije, jde za plechovku.

(Sabrina vyndává tašku ze skříňky na chodbě a ta jí upadne.)
Sabrina: Super. (rozhlédne se) Pátek odpoledne, nikdo nikde, levitační kouzlo (použije na tašku levitační kouzlo, zavře skříňku a odchází) Pojď za mnou.
(Zpoza rohu vyjde pan Kraft a Sabrina kouzlo rychle zruší.)
Sabrina: Eh, těžké knihy...
Kraft: Připadalo mi, jako by za tebou ta aktovka letěla...
Sabrina: (směje se) To by bylo něco. (odchází)
Kraft: Ale já... už nikdy si nebudu kupovat limonádu ve stánku na ulici.

(Sabrina zaskakuje za Santu Clause a ztratil se seznam hodných a zlobivých dětí.)
Sabrina: A to nikdo nemá kopii?
skřítek: No, v téhle věci by ten seznam byl, jenomže my ji neumíme používat.
Sabrina: Určitě to zvládnu. Stačí pár minut a budu vědět, jak na to.
skřítek: Jo, Santa nás k tomu nepustil, od doby co měl návyk na počítačové hry.

(Sabrina se dozvěděla, že Bob je Santa Claus.)
Sabrina: Myslela jsem, že Santa je silnější.
Bob: Kombinace kardiovaskulárního cvičení a zvedání činek. Nebo tasemnice...

(Sabrina má problém s egotitidou.)
Sabrina: Určitě s tím můžete něco udělat.
Zelda: Já vím o někom, kdo by mohl...
Sabrina: A do teď jste mu nevolaly, protože...?
Hilda: ...je to moc velký pán z druhé říše.
Sabrina: Kdo je to?
Zelda: Bob.
Sabrina: Rodiče asi netušili, že bude důležitý, když hledali jméno.
Hilda: Přivoláme ho jeho písničkou. (zpívají) Bob, Bob, Bob, Bob.
Sabrina: Jak si pamatujete slova?

Zelda: Nemáš se čeho bát, doktorka Bullová je velmi uznávaná čarodějnická psychiatrička.
Hilda: Má dva doktoráty z univerzit druhé říše a jeden z Utahu.
Sabrina: Tak proč jsem podepisovala předběžný souhlas s lobotomií?

(o přičarovaném vánočním stromku)
Zelda: Tedy, je moc pěkný. Ale, Vánoce jsou svátky smrtelníků, co si takhle pořídit stromek jako smrtelníci?
Hilda: Dobře, pořídím umělohmotný.
Zelda: Ne, myslím, jestli bychom si ho neměly koupit a ozdobit ho ručně.
Hilda: Dobře.
(Zelda nechá stromek zmizet.)
Zelda: Kde se prodávají stromky?
Hilda: V lese?

(Sabrina a Valerie připravují pizzy.)
paní Popowská: Teď bude nával, skončila schůzka klubu Stop obezitě.

Zelda: V souladu s výzkumem jsem smísila dva díly kyseliny borité s 32 krovkami hovniválů.
Hilda: Říkala jsi, že to byly hrozinky.

(Salem sežral časíček a všichni jsou v 60. letech)
Sabrina: Cítím sardinky.
Salem: Zajímavý nápad, ale sardinky a horký sýr se k sobě teda moc nehodí.
Sabrina: Ne, ty sardinky cítím z tebe. Saleme, tys sežral časíček!
Salem: Nesežral! Co je časíček?
Sabrina: To, co jsem měla na stole.
Salem: Jejda... chci říct, který časíček?
Sabrina: Dělej, vyzvrať to.
Hilda: Slyšíš, Saleme, už mě nebaví sedět na zemi v tureckém sedu.
Salem: Co mám podle vás dělat? Mám ho v žaludku, teď už spíš v dvanácterníku, tak jako tak ho ze mě nedostanete.
Zelda: Ale já vím, jak na to.
Salem: Doufám, že na to nebudou potřeba gumové rukavice.
Zelda: Dám ti tvou kocouří medicínu.
Sabrina: Aby se čas vrátil zase do normálu.
Salem: Já kocouří medicínu nesnáším. Je mi jedno, co píšou na obalu, rozhodně nechutná jako žvejkačka. Nevezmu si jí, k tomu mě nedonutíte. (utíká ven)
Sabrina: Chyťte ho, nebo se vám na podlaze dodávky narodí prasynovec Měsíční světlo.

(Salem má dietu.)
Salem: Jedna plechovka k snídani, jedna k obědu, a pak k večeři kukuřice. To bych se nechal radši znovu zavřít do myčky. Sabrino, moje milá...
Sabrina: Ne, sežral jsi mi pomádu na rty.

(Sabrina navzdory protestům Zeldy vypila klučičí pití a Hilda jí schovala, když se Zelda vrátila pro poznámky na přednášku.)
Zelda: To jsem já, nechala jsem tu poznámky. Ahoj. Cítím zapařené ponožky.
Hilda: Koupila jsem zrající sýr. Ahoj.
(Zelda odejde, Sabrina vyleze zpoza gauče, plácne si s Hildou a jde do pokoje.)
Sabrina: Saleme, kámo!
Salem: Páni, ta puberta s tebou ale dělá věci.
Sabrina: Budu se teď poflakovat mezi váma, chlapama.
Salem: Stát! Nepoužívej ten parfém, jestli nechceš být klukem, co dostane nářez.
Sabrina: Teda, to bylo těsný.
Salem: Nestačí jen vypadat jako kluk, musíš začít myslet jako kluk. Už máš jméno?
Sabrina: Kirby?
Salem: A jsme zase u toho výprasku.

Carol: Víš, Sabrino, všichni můžeme z krabice.
Sabrina: Vážně?
Dr. Rafkin: Problém je v tom, že měříme pětadvacet centimetrů, a že na nás může kdokoliv kdykoliv šlápnout.
Medvídek: Já jsem byl jednou dva týdny ve vysavači. Sněd jsem tam penci, abych neumřel.
Dr. Rafkin: Ta už nás nikdy zpátky nepromění.
Sabrina: Doktore Rafkine, superhrdinové nekňourají.
Dr. Rafkin: Já nejsem superhrdina! Jsem paradentolog, a jezdím kombíkem.

(Sabrina proměněná v panenku se v krabici seznamuje s ostatními, které Amanda také proměnila v hračky.)
Medvídek: Vítej v krabici.
Sabrina: Kdo jste?
Medvídek: Býval jsem zmrzlinář, a pak jsem Amandě řek, že čokoládová došla. Nemáš cigáro?
Sabrina: Ne.
Carol: Já jsem Carol, bývala jsem kadeřnice, teď češe ona mě.
Sabrina: Oh...
Dr. Rafkin: Já jsem doktor Rafkin, býval jsem Amandiným zubařem, a teď jsem... ehm... její... (zívá) akční figurka.
Sabrina: A co umíte?
Dr. Rafkin: Přibližně tak osmnáct hodin denně spím.

Sabrina: Zabavil bys tetu Zeldu, než Hildu zpracuju?
Salem: Je pes hloupější než kladivo? To značí ano. Stejně jsem s ní chtěl mluvit.

(Zeldu povolali do čarodějné rady.)
Hilda: Hrome, dostalas povolávák do čarodějné rady?
Zelda: Jo, a posílám jim žádost o odklad. Mám plné ruce práce v laboratoři.
Salem: Mě se už čarodějnické povinnosti netýkají. Být zločincem má spoustu výhod.
Zelda: Prosím, nezapomeň to poslat.
Hilda: Vypadáme jako pitomci? (otočí se na Salema, který má na hlavě věž z vaflí).
Salem: Sežeň foťák.

(Edward se baví na lední revue s Harveym.)
Edward: Harvey, jak jde život?
Harvey: Fajn. Dík za optání.
Edward: Můžeme si promluvit jako chlap s chlapem?
Harvey: Jo...
Edward: Dobře. Mám otázku. Pokud miluješ ženu, měl by sis ji vzít?
Harvey: No, no, já...
Edward: Jasně, je milion důvodů, proč říct ne, ale jsou opravdu dobré?
Harvey: No, pár snad ano.
Edward: Jak poznat, že jsi připravený? Možná do toho... možná do toho spadneš, ani nebudeš vědět jak!
Harvey: Pane, je mi teprve šestnáct!

Harvey: Právě jsem zjistil, že se můžu přihlásit do kroužku kung-fu.
Sabrina: A co badminton?
Harvey: Badminton není registrován jako smrtelná zbraň.
Sabrina: A co můj zbrojní pas na raketu?

Sabrina: Úča říkala, že ta práce musí být srozumitelná, aby ji pochopil i ten největší prosťáček.
Zelda: Tak počkej na Hildu.

(Sabrina kouká, co mají doma za zbylé jídlo.)
Sabrina: Hranolky, zapečený maso se zeleninou a UFO - neznámý ufařený oběd!

(Cupid chce nejdříve podepsat smlouvu, než někoho trefí svým šípem.)
Cupid: Je mi líto, nebývalo zvykem se soudit. Teď stačí prkotina a bum, mám na sobě sváteční plínu a stojím rovnou před soudem.

Valerie: Hádej, kdo mě právě pozval na rande. Kirk!
Sabrina: Mám ještě hádat?

Kraft: V životě jsem nic takového neviděl.
Hilda: To je strom.
Kraft: To vskutku je.
Hilda: Jsem ráda, že Sabrinu učí tak světaznalej člověk.

Salem: Jaký mám dech?
Sabrina: Svěží, ale zatuchlý.
Salem: Bezva.

Zelda: Nemůžu najít svou raketu.
Hilda: Půjčím ti svojí, když mi ji pak zase vrátíš.
Zelda: Tak počkat, tohle je moje raketa.
Hilda: Ne, je moje!
Zelda: Tak proč tam je to Z?
Hilda: Vyhrála jsem turnaj se Zorrem?