(Zelda si z těsta uplácala muže svých snů - požárníka, co pije mléko.) požárník: Ahoj, kotě, máš mléko? Salem: Anooo? Ehm, promiňte, myslel jsem, že mluví na mě.
(Studenti připravují jídelnu na školní tancovačku.) Sasha: Jenom nechápu, jak se tu bude tancovat, když jsou tu všude ty stoly. Libby: Sasho, ty stoly se dají posunout.
Zelda: Dívčí jméno matky? Sabrina: Beckerová. Hilda: Oblíbený zákusek bez čokolády? Sabrina: Neexistuje. Jak dlouho to potrvá? Zelda: Dokud si nebudeme naprosto jisté že jsi opravdu Sabrina. Hilda: Řekni hoo-hoo. Sabrina: Woo-hoo. Salem: Není to ona! Lže nám! Sabrina: Buď zticha, ty smetáku, nebo tetě Zeldě řeknu jak jsem tě načapala když sis zkoušel její krajkový - Salem: Je to Sabrina.
Zelda:(k Hildě) Vím, že to není moc zábavné téma, ale musíme zařídit aby o naše milované pozůstalé bylo dobře postaráno až - Salem: Natáhnete brka, vypustíte duši, zatřepete bačkorama. Zelda: Saleme!
(Zelda sedím s Lerrym v restauraci.) Zelda: Lerry, nechci být nezdvořilá, ale na kolik nakonec přišla tahle schůzka? Lerry: Devět set na ruku. Zelda: Opravdu? Ale to je docela hodně. Lerry: I tak mě máte levně. Zelda: Co tím myslíte, že vás mám levně? Lerry: Měl jsem to usmlouvat na tisíc. Zelda: Počkejte, tomu nerozumím. Dostal jste zaplaceno, abyste šel se mnou na schůzku? Lerry: Ano. Sestra vám to neřekla? Zelda:(naštvaně) Tak tohle mi Hilda zaplatí. Lerry: To už udělala.
(Morgan, Roxy a Sabrina jsou zaskočené, že na lodi jsou samí důchodci.) Roxy: Myslím, že jsi našla něco starého a ty vlasy jsou určitě trochu modré. Morgan: A všichni žijí na půjčený čas, takže... Sabrina: Pššt! Uslyší tě! (o vteřinu později) Možná.
Zelda: Možná bych měla zajet do své země a vysvětlit své rozhodnutí ostatním obyvatelům. Olga: Ty myslíš Izadora? Zelda: To je hlavní město? Olga: Ne, Izador je muž. Tedy vlastně zbytek populace. Zampano: Ty ho miluješ, že jo? Zelda: V mé říši žijí jenom tři lidé? Olga: Ano a přesto se nedá nikde zaparkovat.
(Zelda telefonuje.) Zelda: Haló. Chci objednat tucet rudých růží pro ředitele Willarda Krafta z Westbridgské střední školy. Sabrina: Uf... Zelda: No jistě, znám ho. Salem: Růže? Co, zemřel? Zelda: Je to z lásky. Salem: Takže tě mrzí, že už nežije!
Sabrina: Můžu si půjčit tvůj modrý svetr? Zelda: Ne, moje milá, protože se o oblečení nemusíš starat. Víš, co se stalo, když jsem ti půjčila blůzu? Sabrina: Hedvábí je tak hořlavé...
Sabrina: Jak ti to šlo o víkendu v klubu? Valerie: Hrozně. Tradičně jsem připálila pár pizz... Když hasiči odjeli a Popowská se probrala, dala mi vyhazov.
paní Popowská: Tímto končí zevrubná prohlídka našeho klubu. Já jsem paní Popowská. Kdyby byly nějaké problémy, moje kancelář je vám vždy otevřená. Je mezi zdí a fritézou. Sabrina: Paní Popowská, mám špatnou jmenovku. Jmenuji se Sabrina, ne Salinas. paní Popowská: To přežiješ. Valerie: A já jsem Valerie, ne Fred.
Hilda: Argh... To je ale hloupá křížovka. Zelda: Že to nepopadne tak katastrofálně jako onehdá piškvorky? Hilda: I přes zkušenosti s muži si nemůžu vzpomenout na samce krůty. (Přichází Sabrina.) Sabrina:(unaveně) Kafe! Hilda: Ne, má to šest písmen!
(Zelda přichází do domu.) Zelda: Náš soused, pan Tobias, je neprotivnější člověk na planetě. Už zase nám rozsypal smetí) (Zelda pokládá na stůl zmačkanou popelnici.) Salem: To byla moje oblíbená popelnice. Takový vzpomínky nemůže nic nahradit. (Zelda kouzlem spravuje popelnici.) Salem: To není ta popelnice, co jsem myslel.