Zelda: Hildo, věděla jsi, že jsme v novinách? Hilda: Vážně? Kde? Zelda: Na stránce s nekrology. Tys mi neřekla že jsi zemřela. Hilda: Buď je posmrtný život úplně stejný jako předsmrtný... Nebo mi tu někdo něco vysvětlí. (Obrací se na Salema.) Hilda: Saleme? Salem: No, každý přece ví, že hodnota děl vzroste, když umělec zemře. Tak jsem tomu trochu pomohl. Zelda: O mě tu píší jako o dlouholeté společnici. Hilda: To si budou všichni myslet, že jsem mrtvá! Salem: A co ti vadí? Stejně vycházíš z domu jen málokdy.
Salem: Proč mi doktorka Vernerová dala límec? Zelda: Saleme, nebudeš si tak lízat ránu. To ty jsi strkal hlavu do karamelek. Salem: Takhle mě nikdo nepolíbí. Vždyť vypadám jako gramofon. Hilda: Dobrý nápad. Nebudeme poslouchat jak si stěžuješ. (Hilda ukáže na Salema a jemu začne z tlamy znít hudba, Hilda a Zelda se začnou kolébat do rytmu, přichází Sabrina.) Sabrina: Neslyšely jste o vynálezu zvaném hi-fi?
(Zelda a Hilda řežou v obýváku vánoční stromek.) Zelda: Tak naposled. Když tlačím, ty tahej, jasné? Hilda: Můžeš mi to říct normálně? Salem: Ještě chvíli ho zkracujte a můžete si ho dát do auta jako osvěžovač vzduchu.
Žena: Tak jak pak se máš, Salemku? Babička May ti přinesla hrozně dobroučké kočičí pamlsky. Salem: Ó, děkuju, drahá. Fajn. Žena: Ty mluvíš, Saleme? Salem: Éé... Ne. To jsou první příznaky demence.
Muž: Nikdy nevíte, jakou chátru při cestování vlakem můžete potkat. Salem: Sklapni, dědo. Zelda: Saleme, nebuď hrubý. Salem: Kdo je tu hrubý? On je doopravdy můj děda. Dík za přání k svátku. Muž: Není za co. Co máma?
(Hilda, Sabrina a Salem přicházejí do domu.) Gabriel: No, no, no... Kohopak nám to kocour přivedl? Hilda:(jízlivě) Ahoj. Tvoje poslední kniha básní se mi opravdu líbila. Ale škoda že zrovna když jsem ji četla mi došel toaletní papír.
Salem:(Diktuje.) Drahý Julie, máš obrovský nos... Sabrina: Saleme, tohle psát nebudu. Salem: Počkej, nech mě to dokončit. (Diktuje.) Máš obrovský nos, ty nafoukaný opičáku.
(Všichni ve škole díky prášku pravdy mluví pravdu.) ředitel: Chci vám oznámit, že až dojím tuto výbornou bábovku, půjdu do kina. Tak jako každý pátek odpoledne. A koupím si tam zase popcorn za školní peníze. Děkuji vám za pozornost.
(Sabrina chce použít prášek pravdy.) Zelda: Pravda může vyvolat i potíže. Sabrina: Jaké? Zelda: Svědění, mrazení, píchání. Sabrina: To je jako tělocvik.
(Hilda má rande.) Zelda: Hildo, netěš se na to tak moc, prosím tě. Sabrina: A proč ne? Zelda: Drell se vždycky domluví a pak to zruší. Hilda: Udělal to jednou nebo dvakrát... A nebo tisíckrát. Ale vzpomeň si taky, že když zruší naši schůzku, dostanu pokaždé nějaký projev jeho lítosti. Zelda: Jo, vždycky pošle pečené maso.
Sabrina: Právě jsem proměnila nejpopulárnější holku v ananas. Hilda: Proč? Sabrina: To jediný jste mě naučily! Hilda: Klídek, napravím to. (Vezme nůž.) Kostky nebo plátky? Zelda: Hildo, jsou i jiné způsoby. Hilda: Měsíčky?
(Sabrina zjistila, že je čarodějka.) Sabrina: To je blbost. Jdu k sobě. Pojď, Saleme. Salem: Mohla bys počkat, než dopiju mléko? Sabrina:(zarazí se) To řekla ta kočka?! Salem: Ano. A sundejte mi ten stupidní klobouček!
Zelda:(o dárku) Doufám, že takový ještě nemáš. Sabrina: Černej hrnec? Máš pravdu. To nemám. Zelda: To je kotlík. Sabrina: Ještě lepší. Můžu do něj dávat tužky.
(Sabrina má protivného souseda.) Morgan: Proč jsi mu to nevytmavila? Sabrina: No, je to náš soused. Myslím, že by jsme se měli snažit být s ním za dobře. Morgan: Jo? Tehdy, když byla ta... světová válka, tak s jedním chlapem taky chtěli být za dobře. Jmenoval se Rudolf Hitler! Sabrina: No, aspoň ví, že byla nějaká válka.
Marnie: Neuvěříš, co jsem teď slyšela. Josh: Marnie, jenom roznášíš drby, nic víc. Marnie: Jde o Sabrinu a Harveyho. Josh: Mě nezajímá, že jde o Sabrinu a H... Hned jsem tu.