Bagdád, březen 2003: Saddám Husajn sleduje televizi, kde George W. Bush ve svém projevu k Iráčanům právě prohlašuje, že "Tyran bude brzy odstraněn." Kolem vybuchují bomby a Saddám se loučí se svými syny Udajem a Kusajem. Ti doufají, že se vyhnou zajetí až do chvíle "než budou Američané poraženi."
1979: Saddám Husajn přebírá moc v Iráku a zbavuje se svých nepřátel – i některých přátel. Když Bagdádem otřesou výbuchy bomb odpálených teroristy, Saddám odpovídá vojenským úderem, který vede až k íránsko-irácké válce. K nelibosti své manželky Sajidy se Saddám zamiluje do krásné, ale vdané učitelky. Zároveň se musí potýkat I s osobními problémy. Umírá mu matka, která jej v dětství velmi ovlivnila. O něco později se rodina a přátelé shromažďují na oslavě svatby Saddámovy dcery Raghad s jeho bratrancem a blízkým přítelem Husseinem Kamelem. Na oslavě sice vládne veselí, zároveň ji ale obestírá tušení mocenských zvratů a pocity žárlivosti a nepřátelství.
Sajida Khairallah Talfah: Byl to tvůj přítel, Saddame. Jeho žena byla moje přítelkyně. Jak se jí mám podívat do očí? Co jí mám teď říct? Saddam Hussein: Udělal jsem... co bylo nevyhnutelné. Muž, který obětuje nejlepšího přítele, je muž bez slabosti. V očích nepřátel... jsem teď silnější.
Ahmed Hassan al-Bakr: Poprvé v historii jsou naši lidé rozvýjeni a jejich žaludky jsou plné... A to díky tobě a mě. Naše země se chystá vstoupit do světa. Toto spojenectví, my, udělláme Irák silnější. Můžu si teď dát ten dort? Saddam Hussein: Ne. Je konec, kamaráde.
Saddam Hussein: Prezident Sýrie bude první muž. Vy až druhý. Ahmed Hassan al-Bakr: A Saddam Hussein bude až třetí. To jsou vaše námitky, že? Saddam Hussein: Nemám žádné námitky. Co taky namítat proti něčemu, co neexistuje... a ani nikdy nebude... já to nedovolím.