(John podává svůj pohár Sebastianovi. Ten se z něj napije a je znechucen.) Sebastian: Co je to za zatuchlé víno? John: Není to víno. Je to krev mé matky. Každou noc si vezmu malou sklenku ze zásob, které sis z ní odčerpal. Sbližuje nás to. Zkus to znovu. Otevři svá ústa a srdce a pak ji pocítíš stejně jako já. (Sebastian se znovu napije.) Cítíš ji, že ano? Její schránka může být mrtvá, ale její podstata, na této zemi nebo pod ní, pořád existuje. (John mu pohár sebere.) Ale pamatuj, patří mně. Už nikdy nepoznáš chuť jejích rtů.