Samurai Champloo

Sa-Sa-Sa-Samurai Champloo

Podobné záležitosti mám velice rád. Když je komediální příběh pestrý, má neméně pestrou a ujetou zápletku a nebere navíc sám sebe moc vážně, jde mi huba od ucha k uchu...

Trojka dávných loserů, dalo by se říct. Fú je sice ukrutně kawaii, ale jako holka bez původu a bez rodiny zrovna nic moc budoucnost čekat nemůže, tím spíš, když vyhoří hostinec, kde obsluhovala. V tom, že hostinec vyhoří, má tak trochu prsty Múgen. Samorostlý a vznětlivý pobuda, jehož šermířský styl sice vzbuzuje údiv, ale snad i proto ho nelze brát na lehkou váhu. A do třetice rónin Džin, tedy samuraj bez pána, který krom toho, že má styl a vychování, nemá už nic jiného, zato se potkal s Múgenem a Fú...

Pokud bych měl seriál k něčemu přirovnat, pak snad k Black Lagoonu odehrávajícím se v minulosti s trochu uhlazenějším projevem. Úsměvné jsou i občasné anachronické vstupy krátkých scén, které často nemají s příběhem co dělat a pokud už ano, úsměvně mystifikují a dělají si z historie holubník.

Hudba je kategorií samou pro sebe, hip hop já tedy nijak moc nemusím, ale tady to s vizuální stránkou sedlo neuvěřitelně dokonale, až nad tím nevěřícně kroutím hlavou.

Samurai Champloo je zkrátka další extrovkou, za kterou děkuji kami-sama.