Joel: Mám nápad. Měli bychom mít pravidelné rodinné večeře. Řekneme si, na co myslíme... Bez odsuzování. Jako to, co ti právě vidím ve tváři. Abby: To zní skvěle. Tak co, nebo mám říct koho, budeme mít dnes k večeři?
Joel: Než vyřešíme tohle, ať je to cokoliv, mohla bys mi vyjít vstříc na půl cesty. Aspoň kontroluj některé své impulzy. Sheila: Přísahám, že jsem s Garym nespala! Joel: Já ti věřím. Sheila: Ale snědla jsem jeho koule. No, jednu z nich. Počítá se to jako vyjití na půl cesty?
(Sheila a Joel odklízejí tělo v plastové krabici, ale místo víka mají fólii.) Joel: To víko by se hodilo. Sheila: Nemohla jsem ho najít. Joel: Jasně. Jeden by řekl, že bude u té krabice, toť vše. Sheila: Můžu ho hledat, až se vrátíme domů, zlatíčko. Joel:(začíná se rozčilovat) Domů? A k čemu nám pak bude, když v ní bude nacpané tělo a bude pohřbená uprostřed pouště?! (opět mile) Miláčku.
Joel: Dokud o tom nebudeme vědět víc, nikomu to neřekneme, hlavně ne tvojí matce. I když si těžko dokážu představit, jak by udělala velblouda z tohohle komára.