Ke každému z našich tří hlavních hrdinů je přiřazen jeden pacient. Statisticky vzato by měl jeden z nich zemřít. JD má na starost milou starou dámu, které selhávají ledviny. Turkův pacient má kýlu. Elliot se stará o španělsky mluvícího muže, který by mohl mít lupus.
(V nemocnici mají španělsky mluvící pacientku a Carla vyčítá Eliot, že neumí španělsky.) Eliot: Jasně každý doktor mluví španělsky. (Příjde Cox a začne na pacientku mluvit španělsky.) Eliot: Nasadila jsem heparin a objednala scan. Jen jsem to chtěla ověřit. Cox: Raz, dva, tři.. Eliot: Mám jí tedy dát... Cox: Je velmi důležité, nechat mě napočítat až do deseti. Eliot: Já jenom... Cox: Hele, vy jste tady už přes měsíc a tohle je základní medicína. Nechci vám sem chodit ověřovat každou věc. Nechcete mi věnovat ani co by se za nehet vešlo, ale jestli vás zase někdy bude zajímat můj názor, buďte si jistá, že vám pokaždé řeknu, že mě dost štvete a že vždycky, když vidím ten váš ksichtík, mám chuť vás popadnout a třást s vámi tak dlouho, dokud z vás nevytřesu všechny ty hodiny mého života, které jste mi zmařila.
paní Tannerová: Je mi 74 let, jsem připravená zemřít. JD: Ale s dialýzou byste mohla žít dalších 80 nebo 90 let! paní Tannerová: To je trochu přehnané. JD: Ne, není. paní Tannerová: Každý jednou zemře. JD: To není pravda.
paní Tannerová:(při sfoukávání narozeninového dortu) Co si budeš přát, Samantho? Kolo? Samantha: Ne. paní Tannerová: Dům pro panenky? Samantha: Ne. JD: Co takhle schopnost dělat rychlá rozhodnutí? Samantha: Hmmm... ne.
Turk: Teď se musím postarat o jednoho pacienta s kýlou. JD: Jak se jmenuje? Turk: Jmenuje se Pacient S Kýlou. Ale dost jsme se sblížili, tak mu říkám jen Kýla. JD: Určitě se s tebou cítí v bezpečí.