JD má dovolenou a Elliot se po něm stýská. Dr. Cox vyčítá Carle, že už jí nezáleží na všech pacientech jako dřív. Carla má zároveň velkou novinu, ale Turk je zklamaný, že ostatní ji nepřijímají s tak velkým nadšením, jaké on očekával.
Dr. Cox: Zdravím. Jestli nikdo nic nenamítá, rád bych začal vizitu nějakým vtipem. Denise. Denise: Žádnej mě nenapadá. Dr. Cox: Já to myslel tak, že ty jsi ten vtip. Denise: Aha, to se povedlo. Dr. Cox: Díky. Napadlo mě to, když jsem tě ráno sledoval, jak do pacienta rveš katétr. Denise: Jo, je to křikloun.
Elliot:(do telefonu) Mé pacientce se stýská po manželovi, tak jsem si na tebe vzpomněla. A jeden telefonní francouzák pro tebe! (Položí telefon.) Ted: To byl JD? Elliot: Ne, můj táta. Ted: Ou... Elliot: Jasně, že to byl JD!
Dr. Cox: Pan Francone je v komatu už více než rok. Začínají mu selhávat orgány a pravděpodobně už dlouho nevydrží. Nejdůležitější na jeho léčbě je, abyste během jeho posledních chvil nechodili za mnou. Je to brambora. Když za mnou s něčím přijdete, odpověď bude vždy stejná. Přidat smetanu, pažitku, a pokud jsem zrovna měl málo bílkovin, nepohrdnul bych ještě kouskem slaniny.
Dr. Cox: Carlo, jestli se naštveš pokaždé, kdy tvůj manžel udělá nějakou hloupost, tak budeš naštvaná každou vteřinu každý minuty, každou minutu každý hodiny, každou hodinu každýho dne... Carla: Přestaň! Dr. Cox: Měl jsem to naplánovaný až po století. Ale proto tu nejsem.
Turk: Viděl jsi JDho? Dr. Cox: Ne, a chceš vědět proč? Protože dnes nepřijde. Má takovou menší dovolenou. Nejen dnes. Nepřijde ani zítra, kdy jsem měl mít taky volno, mimochodem, ale... to už neplatí! Přijdu zítra dříve a odejdu později, protože život je moc krátký na to, abych ho strávil s rodinou, když můžu být místo toho tady, aniž by mi hrozilo, že narazím na toho zarostlého úchyla, kterého považuješ za nejlepšího kamaráda.
Turk: Dneska jsem vyoperoval slezinu a podívej! Vystříkla na mě krev a vypadá to úplně jako tygr! Carla: Proč má tahle část jinou barvu? Turk: Je možný, že jsem ocas domaloval pudinkem.