Epizoda 8×02 – Moje poslední slova (My Last Words)
99 %
Pro odškrtnutí/hodnocení epizody se přihlas.
JD a Turk dělají společnost umírajícímu pacientovi, který nikoho jiného nemá. Zároveň začíná vycházet najevo, že nová primářka není tak milá, jak se na první pohled zdálo.
praktikantka: Pane Valentine, jsem doktorka Mahoney. Můj nadřízený chce, abych blíž poznala své pacienty, tak jestli vám to nevadí, zkusila bych začít nějakými historkami. pacient: Jo, dobře, a říkejte mi George. praktikantka: Paráda, už se sbližujeme. Takže, Georgi, minulý pátek jsem šla do baru. Přivedla jsem si domů chlapa. Trochu při těle, ale to je fuk, že jo? Navíc, špekouni jsou tak vděční, že se víc snaží. Každopádně, byli jsme uprostřed toho všeho a on se potil a chrochtal, jak chlupatej nosorožec a já se začala nenávidět. Jako opravdu, opravdu nenávidět. Najednou, bez přemýšlení, jsem mu prostě dala pěstí, pecku do obličeje, až upadnul do bezvědomí. Tak, to je moje historka. Co máte vy? pacient: Mám rád golf.
Ted: Zdravím, pane Valentine. Předělal jsem vaši závěť na počítači. A aby to nebylo tak depresivní, použil jsem legrační písmo. JD:(pochybovačně) Vážně Tede? Legrační písmo? pacient: Wow! Rád vidím své jméno se smajlíky.
(Turk se právě chlubil fotbalovou minulostí.) pacient: A ty? JD: Ne. Já ne... Já nesportoval závodně, Georgi. Ale byl jsem maskotem dívčího volejbalového týmu. pacient: Vážně? Měl jsi kostým? JD: Skvělý kostým. Měl jsem šátek a polokošili. Někdy i ostruhy... Což je zvláštní, protože jsme nebyli za kovboje. pacient: Musel jsi vypadat nádherně. JD: Cítil jsem se nádherně...
pacient: Předpokládám, že už znáte mého bystrého mladého právníka. Pomůže mi se závětí. Ted: Říkal jste, že vám můžu pomoct já. Všechna tahle práce na nic! (Ted rozzuřeně roztrhá své papíry.) JD: Tede! Tede! On tím myslel tebe! Ted: A kruci... Celé jsem to dělal na psacím stroji... Vrátím se za jedenáct hodin.