Epizoda 4×25 – Moje životní změny (My Changing Ways)
100 %
Pro odškrtnutí/hodnocení epizody se přihlas.
Děj se tentokrá točí okolo JDho stěhování se do vlastního bytu, což on sám nenese rozhodně dobře, a trápí ho, že už nebudou s Turkem bydlet a dělat kravin. V nemocnici také začíná pracovat Jordan, což doktora Coxe, k velké radosti primáře Kelsa, přivádí k šílenství.
Jordan: Prostě jsem se bála, že si budeš myslet, že jsem špatná matka. Dr. Cox: Miláčku, jsi zlá, bezduchá a chemicky pozměněná semetrika, o které pochybuju, že je ze 100% člověk, ale... jsi úžasná matka.
JD: Můžeme vystřihnout z novin slova, která představují to, co k sobě navzájem cítíme, a udělat z nich koláž "navždy přáteli"? Turk: To teda ne. JD: A můžeme pít pivo a vzpomínat? Turk: To teda jo. JD: To je stejně všechno, co jsem chtěl dělat. (v myšlenkách) A navíc jsem už tu koláž vyrobil.
Dr. Cox:(o Jordan) Ta ženská je všude. Je tu, když ráno posiluju, když posiluju v autě na cestě do práce, a když posiluju v práci. Nemůžu se jí zaboha zbavit. Vzpomínám, jaký to bejvalo pěkný, když se stavila jenom na pár minut jednou měsíčně, aby se napásla mojí důstojnosti. Ale teď upřímně bych se nejradši zabil, kdybych nebyl přesvědčen o tom, že Jordan už by tam byla a čekala na mě v zásvětí, protože jak bych to od ní koneckonců čekal, šla by napřed a přihlásila se na věčný cyklovýlet na dvojkole po březích řeky Styx.
Dr. Kelso: Perry, mám pocit, že tě něco štve. Dr. Cox: Bobe, lidé mají soukromý život a lidé mají pracovní život a obvykle tato dvě pekla drží pěkně od sebe. Třeba já o tvém soukromém životě mnoho nevím, kromě toho, že s manželkou zacházíš jako se psem, se psem jako s manželkou, a se svým synem jako s hermafroditem, který vysává tvoje konto, aby si mohl pořídit galanterii.
(JD se stěhuje od Turka.) Turk: Pojď ke mně, kluku! JD: Ke mně, Rowdy! Turk: Ne, pojď si ke mně pro steak. Carla: Co to vyvádíte? JD: Ke komu Rowdy přijde, ten si ho může nechat. Rowdy, když půjdeš ke mně, poškrábu tě na tvém oblíbeném místě. Carla: Takže vy jste přesunuli nábytek a saháte na naši večeři holýma rukama jen kvůli fóru? Turk: Jo, přesně tak.
(Ted musí přenechat kancelář Jordan.) Ted: Pokud potřebujete nějaké prášky na uklidnění, jsou v horním šuplíku. Jordan: V téhle díře potřebuju spíš pistoli. Ted: Spodní levý.
Bob Kelso: Jsem tu, protože máme rozházený rozpočet. Ted není moc užitečný. Ted: 312 x 481 se rovná... Pane, neodpovídá mi to. Bob Kelso: Je to psací stroj, pitomče.
Turk: Kdo to je? JD: Tohle je posledních osm lidí, kteří nevědí, že neumím basketbal. Takže to uděláme takhle. Konečně jsem ovládl svou běžeckou zavěšovací střelu, takže až si budeme vybírat hráče, tak ji předvedu a ty řekneš - "Toho si beru." V ten okamžik mi Carla zavolá na pager a já řeknu: "Sakra, musím jít" a ty na to: "Do háje, právě jsme přišli o nejlepšího hráče." A bude tu osm lidí, kteří si budou myslet, že jsem dobrý sportovec a to se rychle roznese... Turk: Kdy máš čas na pacienty? JD: Mezi těmahle myšlenkama.