Poté, co má jeho rozhodnutí za následek smrt tří pacientů, začne Dr. Cox pít a uzavře se do sebe. Všichni se ho snaží utěšit a přesvědčují ho o tom, jak ho nemocnice potřebuje. JD s Údržbářem pomáhají Turkovi lépe vycházet se svým novým nadřízeným.
Turk: A jak se mám asi jako rozbrečet? údržbář: Potřebuješ se rozbrečet, tak se nad tím pojďme zamyslet. Můžu tě vzít přes šišku hasákem... (Otočí hasák a na druhem konci je nůž.) Nebo bych tě mohl bodnout nožem do pajšlu. Nožohasák. Praktický a bezpečný. (Zastrčí si ho do kapsy.) Jaúúúú!
Todd: Sestro, potřebuji pomoci vysát nějakou tekutinu. Ale nejdřív musíme trochu zapracovat na tomhle pacientovi. Turk: Todde, vezmi skalpel a vyřezej si do ruky: "Žádná sestra se nikdy nedotkne mýho šulínka."
JD:(myšlenky) Když už pracujete v nemocnici dostatečně dlouho, zvyknete si prakticky na cokoliv. Třeba že Dr. Kim chce po každém pacientovi, aby si sundal kalhoty, ať už je mu cokoliv. Dr. Kim: Máte zánět spojivek. pacient: Můžu si už obléct kalhoty? Dr. Kim: Hned co vám nakapu do očí.
(Carla a Elliot přijdou za JDm.) Carla: Jsem na tebe fakt naštvaná! Elliot: Jsi fakt hajzl! Carla: Jak ses mohl vykašlat na Dr. Coxe? Elliot: Momentík, o to tu jde?
(JD si představuje reklamu proti Munchausenově syndromu, kvůli kterému rodiče ubližují svým dětem.) JD: Po težkém dnu v práci přijdete domů, uděláte si večeři, uškrtíte svoje dítě, podíváte se na film, možná si dáte skleničku. Zní to jako hezký večer, že? Omyl! Neškrťte své děti...