Paní Wilková umírá, a tak je zavolán odborník na vyrovnávání se smrtí. Dr. Cox ho okamžitě nenávidí, a jelikož řekl MY, tak ho nenávidí i JD a oba tuší, že stejně má pravdu a pacient i oni si projdou pěti stádii vyrovnání se se smrtí. Elliot si uvědomuje, že z jedné jednorázovky se pomalu začíná klubat vážný vztah.
Dr. Cox: Pro lásku Boží... Co má tohle být? Nějaká skupina usmrkánků, co je neměla maminka ráda? JD: Jo! Co to má být? psychiatr: Tohle je podpůrná skupina pro nevyléčitelně nemocné. JD: Měli bysme asi jít...
údržbář:(na Dr. Kelsa) Proč tak nenávidíte kola, pane? (flashback) otec Dr. Kelsa: Synu, táta musí jet. Chci, abys věděl, že jelikož jsou auta napsaná na mámu, tak bez tvého kola bych nebyl schopen navždy opustit tuhle rodinu.
psychiatr: Očividně jsem někomu proti srsti. Dr. Cox: Mně proti srsti být nemůžete. Já totiž ani žádnou srst nemám, berte mě jako úplně holého, hladkého jako tělo Action Mana, což je mimochodem přirovnání, za které můžete vděčit mému synovi Jackovi, který svléká všechny svoje hračky a nechává mi je v provokativních polohách na nočním stolku. To je samo o sobě dost znepokojivé, takže z domu vycházím naštvaný a nejsem ochotný trpět idioty, což mě přivádí k vám. K idiotovi. Už vás nehodlám trpět, takže zmizte. Běžte, než budete muset napsat knihu s názvem "Pomoc! Nabušený doktor mi chce namlátit! (příběh Lestera Hedricka)".
Ted:(na Kelsa) Proč tak nenávidíte kola, pane? (Flashback. Kelsův otec sedí s několika kufry na kole.) Kelsův otec: Synu, táta musí jet. Chci, abys věděl... že jelikož jsou auta napsaná na mámu, tak bez tvého kola bych nebyl schopen navždy opustit tuhle rodinu. (Kelsův otec odjíždí a malý Kelso za ním smutně kouká. Konec flashbacku.) Dr. Kelso: To je složité.