Scrubs: Doktůrci

Turk: Pane, mám tolik draslíku, až mi stříká z pindíku.

JD: (v myšlenkách) Musím se zase zchopit. (na Coxe) Pane doktore, k tomu Willovi...
Dr. Cox: Ted ne. Mám pauzu a běží můj seroš. (Jeden doktor chce přepnout televizní program.) Hele vejre, jen to zkus, přepnout mi kanál a přísahám, že ti sešiju ruce k sobě.

(Elliot říká JDmu, že u ní nemůže bydlet.)
JD: Navíc, je načase, abys bydlela sama. Jsi blíž ke čtyřicítce než ke třicítce.
Elliot: JD, je mi 29.

Drew: Všechno, co vlastním, je v téhle krabici.
Lucy: Čepice, nějaké nudle a baterie do auta? Ty nemáš žádné osobní věci?
Drew: Tu baterii už mám dlouho.

JD: Dělám pro svého pacienta to samé, co vy pro vašeho!
Dr. Cox: Zajímá mě to tak málo, že jsem málem omdlel!

Lucy: (Chce setřít Coxe.) Doktore Coxi, jestli se vám podaří přinutit mě brečet, ničeho nedosáhnete. Já totiž lhala - brečím pořád!
Dr. Cox: Dobrotivý bože!

Lucy: Dnes budu sebejistá a silná. Nic mě nerozhodí.
(Cox se na Lucy zamračí.)
Lucy: Co tu komu nalhávám? Jsem v koncích!

(Kelsovi zemřela žena.)
Kelso: Myslím, že to nejhorší už je za mnou.
JD: Jak je to dlouho, co odešla?
Kelso: Asi tak dva dny...

Dr. Cox: Jsem tu jediný dobrý učitel a každého jednoho z vás už teď nenávidím. Chtěli byste vědět proč? To proto, že se ukázalo, že ve skutečnosti nejste studenti medicíny... Jste všichni vrazi, kteří sem byli vysláni, aby zabili moje pacienty.

Denise: Nečuchej k lidem. Je to divný...

JD: (na prsa těhotné Elliot) Děkuju, že děláš maminčina prsa tak velká.

Lucy: Nikdy jsem se neviděla nahá. Teda, nahá už jsem byla, ale nikdy jsem se nekoukla dolů...

(Cox se zamračil na dva studenty, ti se lekli a utekli z místnosti.)
Dr. Cox: Miluju učení. Jsem... učitel.

Dr. Cox: Tvoje odpověď byla tak moc špatná, že se málem stala správnou!

Lucy: Doktore Coxi!
Dr. Cox: Profesore...
Lucy: Proferore Coxi!
Dr. Cox: Obojí...
Lucy: Doktore profesore Coxi?
Dr. Cox: Hmm... Ano?

údržbář: (Pronáší svatební slib.) Já vím, že jsem divnej. Ale víš, taky bys byla divná, kdyby tvá matka stárla pozpátku jako ta moje.

údržbář: Neměla bys po lidech házet zeleninu, je to nebezpečné. Mýho bratrance zabila hlávka zelí! Opravdu! No... vlastně to nebylo ani tak to zelí jako spíš ti kánáloví králící, kterým ho ukradl.

JD: Musíte najmout víc sester.
Dr. Cox: Poslyš, Tammy. Nemáme na to peníze. Můžeš ty peníze zkusit vydělat sám. Třeba můžeš prodat svoje vajíčka oplodňovací klinice, nebo prodat tvoje vousy do muzea absurdit. Nebo ještě líp. Můžeš si udělat seznam lidí, které přivádíš k šílenství a říct jim, že za paušální poplatek je necháš na pokoji. Pochopitelně jim nabídneš měsíční předplatné, které je výhodnější, abys je nalákal. Po nějaké době lidé zapomenou, jak otravný jsi vlastně byl, a přestanou pravidelně platit. A prásk! V tu chvíli se ukážeš u nich doma a začneš je zase vytáčet tím, že s nimi prostě budeš mluvit. A teď to nejlepší. Až se budou všichni snažit obnovit předplatné, vybalíš na ně, že cena je nyní čtyřnásobná. Můj střízlivý odhad je, že bys tak mohl snadno vydělat kolem sta milionů dolarů čtvrletně. Nemocnici věnuješ sto táců a my najmeme pár sester. Ale do té doby Carle vzkaž, že nic nebude.

údržbář: Hlavně rychle, kámo, nechci, aby nás chytili.
Dr. Cox: Poslyš, gorilo, požádal jsem tě o pomoc, protože mě ani ve snu nenapadlo, že tě rozhodí obyčejný zakázaný vniknutí.
údržbář: Nerozhodí. Je to můj každodenní chléb, tak jsem vytvořil alter-ego, co má strach z toho, že půjde zpátky do vězení. A díky němu snad dokážu opět cítit nervozitu a napětí.
Dr. Cox: Pokračuj.
údržbář: Fajn. Nemůžu se tam vrátit, kámo. Ne po tom, co provedli Johnnymu. Johnny byl jednička... Škoda, že jsi ho neznal. Bachaři ho dostali. Pobodali ho nožem a umlátili tyčí. Kvůli balíčku cigaret. Johnny! Pro tenhle svět jsi byl moc dobrej, kámo! V příštím životě budeš králem! Johhny! Johnny...

(Jde naposled chodbou Sacred Heart.)
JD: (myšlenky) Konce nejsou snadné. Ten můj jsem si v hlavě tak vysnil, že se nemůžu divit, že mě zklamal. Ani vlastně nevím, proč je tak důležité, že to tady končí. Asi je to proto, že všichni věříme, že vše co děláme je nějak důležité. Že lidé visí na každém našem slově. Že je zajímá, co si myslíme. Pravda je ale taková, že se můžeme považovat za šťastné, když se nám podaří alespoň někoho udělat o málo šťastnějším. Stejně je to jen o lidech, které jsme nechali za sebou. A jak si moje mysl probírala všechny ty tváře, vzpomínal jsem na rodinu…
Dan Dorian: Čau, bráško!
JD: (myšlenky) Spolupracovníky…
Dr. Todd Quinlan: Sbohem plácnutí! Od hafana!
JD: (myšlenky) Ztracené lásky…
Dr. Kim Briggs: Nikdy nezavoláš!
Lisa: Chybíš mi.
JD: (myšlenky) I ty, kteří nás opustili…
Jill Tracy: Tak tady jsi!
Mrs. Wilk: Čau, tygře!
JD: (myšlenky) A když jsem došel na konec, přišla celá vlna společných zážitků…
Laverne Robertsová: Měj se fajn, cukrouši!
pacient: Zase jsem si zlomil penis, ale tentokrát to byla sranda!
Lloyd: Dávej si majzla, kámo! Pořádnýho majzla!
Dr. Mickhead: Já ji nezabil!
Randall: Nechápu proč odcházíš, brácho!
Leonard: Našel jsem si bělošku!
Dr. Zeltzer: Párty později… Budou tam prostitutky.
paní Tannerová: Byl jsi už na tom pikniku? Na to nezapomeň…
Lonnie: Tolik tě nesnáším, JD.
Dr. Jeffrey Steadman: Jako bageta…
Hooch: Hooch je blázen!
JD: (myšlenky) I když i to znělo vřele a bezpečně, věděl jsem, že to musí skončit. (Obrátí se a zjistí, že na chodbě nikdo není.) Nikdy není dobré žít minulostí…

(JD odejde.)
Sunny: Konečně je pryč. Dělal z komára velblouda... Byl fajn, ale ne lepší než jiní doktoři.
Dr. Cox: Tak abys věděla, byl tím nejlepším, kdo touhle dírou prošel.
(JD se vrátí, ale Cox to neví.)
Dr. Cox: John Dorian byl jediný, koho znám, kdo se o pacienty staral tak jako já. Byl to skvělý doktor a hlavně skvělý člověk. Proto k němu lidé tíhli. A já taky... Byl můj přítel.
JD: Děkuji, bože, to bylo... překrásné.
Dr. Cox: Proboha, ne!
JD: To je v pořádku, Perry, jen jsi řekl, co cítíš. Upřímně... jsem tak plný tvojí lásky! Už nemůžu přijmout víc! Připrav se, jdu na to! (Obejme Coxe.) Voníš jako můj vzor!
Dr. Cox: Prosím, přestaň!

údržbář: Bylo mi potěšením, Johne Doriane.
JD: Bylo mi potěšením... Jak se jmenuješ?
údržbář: Glenn Matthews.
JD: To bylo snadný!
údržbář: Teď jo, ale jako malej jsem měl strašnou vadu řeči. Říkal jsem "Gen Mafůf".
JD: Jsem rád, že jsem u toho nebyl... Ale proč jsi mi to řekl teď?
údržbář: Poprvé ses zeptal.
JD: Ale ne!
údržbář: Jsem si dost jistej.
JD: Za těch osm let, co tě znám a říkám ti Údržbář, jsem si jistý, že jsem se zeptal.
údržbář: Nemyslím si...
JD: Fakt?
údržbář: Lidi nechtějí znát údržbářovo jméno. I ty už jsi ho zapomněl. (JD vytřeštěně kouká.) Glenn. Mafůf.
JD: Dobře, Glenne, bylo mi potěšením.
údržbář: Sbohem.
(JD odejde. Kolem prochází internista.)
internista: Ahoj, Tommy.
údržbář: Jak je?

(JD se objímá s Turkem. Internisti přihlíží.)
JD: Chápu, chovám se jako holka víc než jindy.
Denise: Ani ne...

příbuzný pacienta: Vy jste tu nový?
JD: Ne. Vlastně, tohle je můj poslední den.
příbuzný pacienta: To dává smysl...

JD: Myslím, že díky vám jsem tím, kým jsem.
Dr. Cox: Ale za to mě přece nemůžeš vinit!