Scrubs: Doktůrci

(ve výtahu plném lidí)
Pan Bursky: Mám jenom problém s plynatostí. Na co mě testujete?
JD: Jestli jsou vaše plyny nebezpečné ostatním.

Dr. Kelso: Doktore Doriane, copak si neuvědomujete, že pro mě jste jen vzduch? Tyhle desky s sebou nosím jen proto, abych mohl předstírat, že si pamatuji vaše jména!

Údržbář: Dveře jsou rozbité. Už asi popáté.
JD: Možná tam uvízla mince.
Údržbář: Proč mince?
JD: Nevím.
Údržbář: Narval jsi tam minci?
JD: Ne, já jen aby řeč nestála.
Údržbář: Jestli tam najdu minci, jdeš ke dnu.

(Cox prochází nemocnicí a všichni se ho dotýkají, protože Údržbář o něm napsal do novin, že mu chybí lidský kontakt. Dojde k JDmu, který stojí s otevřenou náručí.)
Cox: Ty jsi ten rozhovor taky četl?
JD: Jaký rozhovor?

JD: Nemusel jsi mě bránit před manželem paní Cropperové. Zvládnul bych ho.
Turk: Jak? Že bys obličejem opakovaně narážel do jeho pěsti?

(redakční porada)
Údržbář: Todde, jak jsi na tom s počasím?
Todd: Všechny slečny můžou dnes večer očekávat mých 20 centimetrů.

(Cox vyčítá JDmu, že je slaboch a nedokáže tak jít svému synovi příkladem.)
JD: Je smutné, že všechny děti nemůžou mít tak vzorného otce, jakým jste vy, pane Notorický alkoholiku.

JD: Dobrá, paní Cropperová, antibiotika můžete vysadit.
paní Cropperová: Nemyslíte, že potřebuju vaginální prohlídku?
JD: Při nachlazení to není třeba.
paní Cropperová: (postaví se mezi JDho a dveře) Udělejte mi jí bez rukavic...

Cox: (k Jordan) Jsi tak nepředvídatelná, vznětlivá osoba a vyzýváš mě každý den. A popravdě, díky tomu si nás umím představit spolu, až mi bude 70 a tobě 65, tvé tváři 40 a tvým prsům 29.

(V jídelně řekne nová ošetřující lékařka Toddovi, že je hlupák a pak to Todd s Turkem probírá před operací v umývárně.)
Turk: Víš, nemyslím si, že jsi hloupý, Todde. Navzdory tomu, že si myješ ruce, když už máš na nich rukavice.

Cox: (k JDmu) Všichni jednou umřeme. Pro těch pár šťastných to bude hezké a rychlé, ale pro většinu to bude asi tak dlouhé, pomalé a bolestivé jako konverzace s tebou.

(Cox má provést Jordaniny kamarádky po nemocnici.)
Cox: OK, tady je prohlídka. Tady pacienti vchází. Nahoře umřou. Dole ve sklepě jejich mrtvá těla zabetonujeme do zdí.

Jordan: Jsou to Jackovy první narozeniny, tak to musí stát za to.
Cox: Zvířátka pro děcka, ale musíme vymyslet něco pro dospělé. Co takhle ruská ruleta? A teď to nejlepší. Zásobník bude plný nábojů, takže nebude poražených.

Cox: Hele, Bobíku, až si pro tebe konečně přijde domů Smrt, slib mi, že věnuješ svoje tělo vědě. A nemyslím tím medicínu, ale NASA. Protože už vynaložili tolik úsilí, aby zjistili, jak přesně vypadá černá díra, že až se podívají na prostor, kde by mělo být tvoje srdce, tak si řeknou: "Propánajána, tak takhle vypadá."
Bob Kelso: Hele, šampióne, víš, co má dva palce a ignoruje tě to? (Kelso ukáže zvednuté palce.) Bob Kelso. Jak se vede?

Cox: Chirurgie není tak lehká, jak se může zdát. Musí provést řez, přeříznout špatnou tepnu, zpanikařit, sesypat se v koutě, a potom se musí jít umýt, kouknout se na rozpis a zjistit, koho bude vraždit po obědě. Je to pakárna.

(Carla uklízí před návštěvou svého bratra.)
Carla: (k Turkovi) Co dělá lívanec v příborníku?
Turk: Proč je příbor v lívancovníku?

Bob Kelso: Doktore Coxi, znáte doktora Steadmana?
Cox: Vy jste doktor? Celou tu dobu jsem měl za to, že jste nějaký druh parazita, který žije hluboko v Bobově střevu.

Laverne: (ke Coxovi) Nedal byste si moje světoznámá vajíčka á la Robertsová?
Cox: Ne, díky, už jsem dneska jeden průjem měl.

Turk: (k pacientovi) Řeknu vám, proč ty bolesti hlavy nezmizely. Tohle se čte "analgetikum", nikoliv "anál-getikum". Ty prášky se strkají do pusy.

(JD si oblíkne bílý doktorský plášť a tak údržbář udělá to samé.)
údržbář: Jak se vede?
JD: To nemůžeš nosit.
údržbář: Myslíš jako po Dni práce?
JD: Dobře víš, co myslím.
údržbář: Je to jen bílý plášť. Kdokoliv může nosit bílý plášť.
(JD odchází pryč.)
JD: Debil.
(Údržbář se nakloní k pacientovi.)
údržbář: Jste přesně to, čemu my říkáme "syn smrti".

Cox: Jordan. Jaká náhoda. Zdálo se mi o tobě. Nevím to jistě, ale šilhavá zmije mi strhala maso z kostí. Žes to byla ty?

(JD vyndavá údržbářovi třísku z nohy.)
JD: Tady je. Prťavá tříska. Legrační. Nemohu přestat myslet na Ezopovy bajky. Znáš tu, jak lev stále nadává malé myšce? Jak mu pak myška vytáhne trn z tlapy?
údržbář: Jo, ale lev ji stejně zabije.
JD: Ne, nezabije.
údržbář: Věř mi.

Cox: Bobe, přemýšlel jsem, jak jsi se mnou neustále manipuloval a hrál si se mnou, a nemohu si pomoct, ale připomíná mi to dětskou bajku o závodu mezi želvou a protivným primářem, kterého všichni nenávidí. Primář, kterého všichni nenávidí, byl stále před želvou a posmíval se jí, ale nakonec... A sakra, nejsem si jistý, co se stalo. Želva se primářovi zakousla přímo do lýtka, srazila ho k zemi, kde ho spolu s ostatními želvami sežrala zaživa přímo na dráze. Je to krutá dětská kniha, Bobe, já vím, ale je to kniha, které se stále držím.

(Do nemocnice přišli noví praktikanti. JD, Elliot a Turk se stali rezidenty)
údržbář: Co je?
nový praktikant: Jsem tu dnes prvně. Na někoho čekám.
údržbář: Dveře jsou rozbité. Už asi popáté, nejdou otevřít.
nový praktikant: Možná tam uvízla sponka.
údržbář: Proč sponka?
nový praktikant: Já jen, aby řeč nestála.
údržbář: Nacpal jsi tam sponku?
nový praktikant: Ne.
údržbář: Jestli tam najdu sponku, jdeš ke dnu.

Cox: Skutečnost, že ti na pacientech záleží, byla důvodem, proč jsem s tebou vůbec začínal. Proto ti věřím jako doktor. Proto ti věřím i jako osoba.
JD: (nevěřícně) Vy umíráte?