Secret State
(Secret State)
Secret State
Secret State je zajímavé politické drama z britského parlamentu. Boj dvou hlavních politických stran, snaha Ros a Felixe dostat se do Downing Street č. 10, tajné služby se svojí agendou, armáda, novináři, transnacionální korporace sledující své vlastní cíle a uprostřed toho všeho Tom Dawkins.
Nezapomenutelná je úvodní scéna, kdy Dawkins prochází městem zasaženým průmyslovou katastrofou. Všechno je tmavé, rozbité, všude je prach a popel. Za ním je zčernalý plakát s nápisem Let's build a brighter Britain. Jedinou barvou je růžová dívčí rukavice, a když ji Dawkins zvedne, vidí, že v ní jsou ještě prsty. Je to tak tísnívé, tak znepokojující a zároveň i odvážné, protože kdy jste naposledy viděli v televizním seriálu části mrtvých dětí ztvárněné tak studeně?
Dawkins je naivní dobrák, který si myslí, že může dělat politiku lidsky a nezaplést se do žádné špíny. Snaží se přivést k zodpovědnosti americkou společnost, která zavinila smrt a zranění několika desítek britských občanů, jenže naráží na nepřátelské hradby. Chvílemi mi Dawkins připomíná kořist, kterou pronásledují, obkličují a možná i dostanou vlci v rouše beránčím. Možná se někomu bude zdát, že ignorování všech varovných signálů, je něco, co člověk bojující o přežití nedělá, ale já myslím, že vzhledem k jeho minulosti je pochopitelné, že nechce udělat něco podobného znovu.
Líbil se mi i vztah Tonyho a Agnes, kdy ačkoliv se tyhle dvě postavy nikdy nesetkaly a nikdy spolu nemluvily, tak jejich vztah je prostě krásný. Brutalita útoku na Tonyho a jeho slova k Agnes ještě víc umocňují Agnesinu bezmoc, když celý útok se zpožděním poslouchá.
Secret State není dokonalý seriál, jsou tu určité věci, které prostě nesedí (např. zpravodajec si klidně odejde z práce s tajnými materiály a nikdo si ho nevšimne, je vůbec možné stát se premiérem bez jakékoliv podpory atd.), ale to dobré pro mě převáží všechno to špatné.
Gabriel Byrne je dostatečně charismatický, že i ze slabší scény dokáže něco vykouzlit. K tomu si připočtěte další skvělé herce jako Rupert Graves, Gina McKee a pro mě neznámá Sylvestre Le Touzel.
Přestože se toho během těch čtyř dílů stalo strašně moc, tak se v podstatě příběh nepohnul z místa a skončí přesně tam, kde začal. Mně se celkově líbil, ale chtěla bych víc, protože vzhledem k událostem celého seriálu se mi konec zdál poněkud neuspokojivý.
Za všechno může Gabriel
Gabriel Byrne a Dina McKee na mě jen mrkli a já jsem pochopitelně hned skočila do hodně kalných politických vod, které mi moc blízké nejsou, ale co bych pro ně neudělala. Přiznám se, že jsem se občas i topila, ale jinak jsem byla celkem spokojená i když všechny zákulisní manipulace, vydírání a celkový humus je všeobecně známý fakt, který je víc než jen nechutný. Tudíž mě ani závěr téhle málo známé minisérie tolik nepřekvapil.