(O zprávě týkající se Roberta Fica) Marián Geišberg: Mně se na tomto tématu, Maroš, nejvíc líbí, jak jsi to naformuloval. Že Robert Fico konečně promluvil. Marián Leško: Ale to jsem citoval, tak to bylo v tom článku uvedené. Marián Geišberg: Konečně promluvil? Marián Leško: Konečně promluvil. Marián Geišberg: Ale vždyť on mluví pořád. V jednom kuse. Milan Lasica: Ale ne konečně.
Milan Kňažko: Měl jsem kamaráda a on byl boxer. Dušan Rybanský. V noci stál a čekal na tramvaj. A takoví tři k němu došli: „Nemáš cigaretu?“ A on říká: „Chlapci, já nekouřím.“ „Tak dej nějaké drobné.“ „Já nemám peníze, nemám.“ Začali do něj strkat, tak začal utíkat, protože se nechtěl bít. Tak utíkal a nemohl. A říká: „Milane, co jsem měl dělat? První mě doběhl, tak jsem ho musel praštit. On spadl, já jsem utíkal dál a ti dva mě pořád honili. Tak jsem počkal, doběhl mě i druhý, tak jsem ho praštil. Spadl i ten a třetí mě už nehonil.“