Selfie

(Henry se chystá sjet na skateboardu rampu poprvé v životě.)
Henry: Co když umřu?
skejťák: Co když to dáš?
(Hlouček skejťáků povzbuzuje.)
Henry: Ne, nezabralo to.
Eliza: Počítám do tří, pak se prostě rozběhnu a strčím tě tam, platí?
Henry: Ne, to nedělej.
skejťák: Jasně, strč ho. Jízda nebo nic.
(Opět povzbuzují.)
Eliza: Raz, dva, tří. (Henry se sotva rozjede a spadne.) Do háje, Henry.
skejťák: Přežil to? Je celej?
Henry: Já to dal. Asi jsem si zlámal všechny kosti. Přinesl by mi někdo led?

Freddy: Hele, jde o další z Henryho úkolů, protože nevím, jak má náš vztah přežít, když do něj Henry furt strká svůj velkej...
Eliza: Věř tomu nebo ne, Henry neřídí všechno, co dělám a říkám. (Zazvoní jí telefon.) To volá moje ségra. Podle Henryho to musím vzít. Prosím.
Freddy: Jasně, Henry.

(Henry udělal Elize pořádek ve financích.)
Eliza: Díky, moc si toho vážím.
Henry: Rádo se stalo. Ztrať o tom slovo po firmě. Že nejsem až takový kus vola.
Eliza: (smích) Kus vola. (smích) To ti občas říká Charlie.
Henry: Vážně?
Eliza: No, jo, ale nejsi úplnej vůl, jenom kus vola.
Henry: To je kus zmetka.

(Eliza leží v pyžamu na Henryho gauči zakrytá županem a všude jsou rozházené její věci.)
Henry: Elizo? Jsi v mé kanceláři? Máš pyžamo? A piješ broskve? Ty tady teď bydlíš?
Eliza: Ne, bez obav, to není pyžamo, jen domácí ohoz. No a hovím si, než se přesunu do novýho, což je prima bejvák, kde se všichni spolubydlící dělej o jídlo v konzervách. Jo, bydlím teď tady.

Charlie: Pane?
Henry: Charlie, klepej, prosím. Vychovali tě ve stodole?
Charlie: Ano.
Henry: Cože?
Charlie: Je to tak. Taky, ne přímo u stodoly, na farmě. Pěstovali jsme pšenici a taky chmel.
Henry: Klepej.

(Eliza je pod kabátem nahá a Henry to ví.)
Eliza: Chci ti vrátit tvůj kabát.
Henry: Stačí, když mi ho vrátíš zítra.
Eliza: Ne, opravdu ti ho chci vrátit teď. (Svlékne si na chodbě před výtahem kabát.) Jsi si jistý, že chceš zamířit domů?
Henry: Ne, nejsem. (pauza) Musím nakrmit kočku.
Eliza: Žádnou kočku nemáš.
Henry: Musím si jít koupit kočku a nakrmit ji. (Snažíc se odjet výtahem zběsile mačká tlačítko, ale výtah se ne a ne zavřít.) Nevím, k čemu to tlačítko vlastně slouží.

Eliza: Tak jo. Co jančíš? Proč se mi vyhýbáš?
Henry: Já, ehm... Já se ti nevyhýbám.
Eliza: Pláchnul jsi jako ženská, co kradla v obchoďáku.
Henry: Mám přirozeně svižnou chůzi.
Eliza: Jistě, takže si to vyjasníme. Rozejdu se s přítelem, svleču se na veřejným místě, vyznám se, že jsem se do tebe zamilovala a ty reaguješ přirozeně svižnou chůzí?
Henry: To, že ses do mě zamilovala vůbec nepadlo.
Eliza: Nepřímo ano. Odhalila jsem se.
Henry: Odhalila jsi mi tělo, v tom je rozdíl.
Eliza: Stop. Přestaň mi tu dávat lekce a prostě řekni, co cítíš.

(Eliza zvrací do pytlíku v letadle.)
Miller: No, možná by sis měla... zajít na toaletu. Myslím, že tam je záchod.

Corynn: Já prostě potřebuju tuhle identitu víc než ty. Nikdo nechce životní lekce od bývalé školní mrchy, co pořád vypadá skvěle.
Henry: Bývalé školní mrchy?

Charmonique: Kdo by tušil, že dieta tvořená kuřecími nugetami může být tak škodlivá?
Henry: Každý.
Charmonique: Vždycky je to ta poslední věc, kterou byste čekali.
Henry: Tohle je první věc, kterou bych čekal.

Eliza: Vždycky jsem si myslela, že mi to máš za zlé a proto ses odstěhovala.
Bethany: Neodstěhovala jsem se, šla jsem na vysokou.
Eliza: Jasně, na čtyři roky.
Bethany: Tak dlouho vysoká trvá.

Freddy: Přiznej si to! Šíleně mi závidíš moje mládí, moji holku a moje boží vlasy!
Henry: Prosím tě, moje vlasy jsou samy boží!
Freddy: Tvoje vlasy sní o tom, že budou moje vlasy!

Eliza: Já budu rozhodně dělat občerstevní. Dají mi na to 300 dolarů a já prostě ukradnu jídlo z kuchyňky a prachy si nechám.
Henry: Řekla hrdě.

Eliza: Co děláte tenhle víkend se skřítkem?
Henry: Skřítkem?
Eliza: Jo, tvojí kamarádkou do kapsy, malou tanečnicí. S Julií.

Henry: Mluvil jsem s tím dědkem, jak jsi ho nazvala, kterému je mimochodem 43 let. Domluvil jsem ti splátkový plán. Budeš platit míň, než kolik utratíš za odličovací mléko. Když jsme u toho, proč utrácíš tolik za odličovací mléko?

Eliza: Zatímco já chlastala, Henry byl pravděpodobně doma, uprostřed mechanického usmiřovacího sexu.

Eliza: Jen aby bylo jasno, nejsem to já, kdo se bojí být ve vztahu. To ty.
Henry: Já náhodou jsem ve vztahu, který je zdravý, funkční a bezproblémový.
Eliza: Zníš, jako bys popisoval funkci střev.

Bryn: To je příšerná rada!
Charmonique: Dovol, Juno, ale máš ty snad chlapa?
Bryn: Mám kocoura. Ty snad chlapa máš?

Henry: Nemohla bys mi aspoň říct, co do toho sendviče dáváte, abych mu ho mohl udělat sám?
Bryn: Když ti dám sadu štětců, namaluješ mi Monu Lisu?

Henry: Proč jsou ti lidé v mém domě? Jak jsou ti lidé v mém domě?
Eliza: Věděl jsi, že do pootevřeného okna v tvé koupelně se vejde velikost 2?

(Eliza je v čekárně nefrologické ordinace. Holčička jí tam vypráví příběh odvážného koťátka.)
Elizin vnitřní hlas: A pak mi to došlo. Ta holčička tam byla z nějakého důvodu.
holčička: Pálí to, když čůrám.
Elizin vnitřní hlas: Dobře, ze dvou důvodů.

Eliza: Zkus se bavit.
Henry: Nebavím se.
Eliza: Mohl bys třeba předstírat, že se bavíš? (Henry udělá výraz, jako že se baví.) To se ti chystá téct z nosu krev?

Eliza: (Poslouchá hudbu ve sluchátkách, tak mluví dost nahlas.) Ahoj Henry! Jak se máš?!
Henry: Řeknu ti, jak se mám. Ne sluchově postiženě.

Saperstein: (o Henrym a Elize) Dokážeš si představit to perfektní potomstvo?
Henry: Ne! Myslím, že by byly celkem šeredné. Zrzaví Korejci. To není dobrý vzhled.

Henry: S vitamíny vypadajícími jako žvýkačky, kyselé žížaly, medvídci a nebo i teoreticky kuřecí nugety, kolik telefonů ročně přijme kontrola otrav od rodičů, jejichž děti se neúmyslně předávkovaly? Odpověď je...
Eliza: Dvě prdele.
Henry: Elizo, data, prosím.