Mám slabost pro příběhy, které píše Kim Jee-woo a ani tentokrát mě její ponurý příběh lásky, zrady a temné minulosti nezklamal. Yi-soo hledá pravdu i za cenu vlastní bolesti a nevzdá se hledání ani když ví, že tím ubližuje lidem, které má rád. Obsazení seriálu bylo skvostné - od představitelů hlavních rolí až po ty úplně nejmenší. Mělo tradičně dobrý soundtrack, který nebyl přeplácaný písničkami, ale těch pár co tam bylo, přesně zapadalo do nálady. A pak měl tenhle seriál ještě jednu výjimečnou věc. A tou byla kamera. Ta byla naprosto famózní. Takové využívání hry světla a stínů, záběrů přes zlom skleněných tabulí, odrazů v lesklých plochách, nebo souběžného sledování dvou postav, jsem už dlouho neviděla. Vizuální pojetí díla mě naprosto uchvátilo a právě pro něj musím hodnotit tak, jak hodnotím.
Och, och, och... už na začiatku mi Orfeov obraz prezradil, že tento príbeh nebude mať šťastný koniec. Kto si to uvedomil v prvých dieloch, nemohol byť nakoniec sklamaný a čakať niečo iné. U mňa zabralo takmer všetko. Scenár, réžia, kamera, strih, soundrack a jedinečné herecké obsadenie. Príbeh nemal jediné nudné miesto, pravda sa skrývala a odhaľovala, aby sa nasledne znova prekrútila a vyčkávala. Keby to skončilo happy endom, asi by som ubrala na hodnotení. Jediná vec, ktorá mi kazila celkový dojem je postava prokurátorky, ktorá celý čas chodí v minisukni alebo v šortkách. Really?