Sherlock: Zdravím, Clyde. (Zvedne želvu z akvária.) Joan: Vy mluvíte s Clydem? Sherlock: Umře hlady, pokud ho tu necháme. Joan: Netušila jsem, že máte rád želvy. Sherlock: Miluji je. Jsou naprosto delikátním přídavkem do polévky.
Sherlock: Všude, kam se podívám, je čisto. Je to dezorientující. Joan: Nebojte se, vaší stěny šílenství jsem se ani nedotkla. Sherlock: Myšlenka, že byla Irene zabita temným šéfem, kterého nikdy nikdo neviděl, ani o něm neslyšel, mi taky zněla šíleně. Ale možná je tu vzorec. Drobky chleba, které vedou k úžasné kriminální mysli. Joan:(Pohlédne na fotografii na stěně.) A jak do toho zapadá Napoleon Bonaparte? Sherlock: Pátou noc beze spánku jsem možná ujel. Kolik je hodin? Joan: Je 9:30. Středa. Prospal jste celé dva dny. Sherlock: Proto mám takový hlad.
(Sherlock veřejně obvinil Fowkese z vraždy, ten za ním později přijde.) Fowkes: Máte ponětí, co jste mi dnes udělal? Víte, co je třeba pro pouhé přežítí na místě jako Canon-Ebersole? Sherlock: Myslím, že vyhýbat se vám by mohl být dobrý začátek. Fowkese:(chvíli si stěžuje, Sherlock nepřítomně jí vajíčka) Drby jsou na tom místě jedem. Nezáleží na tom, že jsem naprosto nevinný. Nikdy tu práci nedostanu. Sherlock: Promiňte, skončil jste? Pokaždé, když řeknete "nevinný", tak vypnu.
(Sherlock je přes 17 hodin v trezoru a snaží se překonat digitální kódový zámek, Joan se ho snaží přesvědčit, aby to vzdal.) Joan: Tak připraven odejít? Sherlock: Vadilo by moc, kdybych zkusil ještě jeden nápad než odejdeme? Bude to chvilka. Joan: Fajn. (Sherlock rozbije sklo požární skříňky a vytáhne sekeru.) Bože můj, položte to! Sherlock:(Chvíli mlátí sekerou do digitálního zámku.) Než cokoliv řeknete, rád bych připomněl, že mám v ruce sekeru.
(Sherlock a Joan míří na místo činu.) Sherlock: Povězte, jak vás klienti normálně představují? Joan: Co tím myslíte? Sherlock: Je těžké uvěřit, že by někdo skutečně řekl, že má přidělenou parádní pomocnou opičku.