Epizoda 2×02 – Psisko baskervillské (The Hounds of Baskerville)
99 %
Pro odškrtnutí/hodnocení epizody se přihlas.
Záhada monstrózního psa a rodinná kletba? Sherlock se nerad nudí a tento případ by se mu o zábavu na chvíli postarat mohl. Problém nastává ve chvíli, kdy Sherlock monstrum na vlastní oči spatří a začíná pochybovat sám o sobě. Naštěstí má po ruce svého přítele Watsona...
Pozor následuje podrobný obsah včetně spoilerů
Před dvaceti lety byl malý Henry Knight svědkem otřesné smrti svého otce, který byl roztrhán na kusy děsivým monstrem. To vše nedaleko jejich domu v Dartmooru. Henry je nyní dospělý a je přesvědčen o tom, že na nedaleké základně a vládním výzkumném pracovišti šlechtí zmutovaná zvířata.
Sherlock samozřejmě tyto závěry odmítá jako naprostý nesmysl a v první chvíli o případ nemá zájem. Názor však změní a společně s Johnem se tak vydávají na venkov, aby záhadě přišli na kloub. Jeden z místních na legendě o šílených zvířatech vydělává a turisty provádí po okolí, což Sherlocka upřímně fascinuje.
Za použití falešného průkazu se mu daří dostat na základnu, kde potkává nepříjemného majora Barrymorea. Díky pomoci jedné zaměstnankyně, doktorky Franklandové, která se přátelí s Henrym, se ze základny v pořádku dostává. Když pak Sherlock ono tajemné monstrum sám zahlédne, požádá o pomoc genetika doktora Stapletona, aby mu záhadu pomohl vyřešit. Že mu ve výsledku půjde skutečně o život, však ještě netuší...
(Mycroft přišel na to, že Sherlock požívá jeho bezpečnostní kartu k průniku na tajnou vojenskou základnu.) Mycroft:(přes SMS) Co děláš? Sherlock:(zasměje se) 23 minut. Mycroft je pomalý.
Watson: Máte propustku do Baskervillu? Jak to? Sherlock: Není výslovně pro tuhle základnu. Je mého bratra. Mám s ní přístup všude. Získal jsem ji před lety. Pro jistotu. Watson:(ironicky) Brilantní. Sherlock: Co se děje? Watson: Chytí nás. Sherlock: Nechytí. Aspoň ne hned.
(Sherlock správně odhadl klienta - pana Henryho Knighta.) Henry: Jak jste si toho mohl všimnout? Watson: To není důležité. Sherlock: Podle zbytku papíru odštípnutého lístku. Watson: Ale no tak, Sherlocku. Sherlock: Prosím vás, nudím se tu celou věčnost. Watson: Předvádíte se. Sherlock: Ovšem, že se předvádím. To já dělám.
(Sherlock hledá cigarety a rozhází při tom celý byt.) Sherlock:(naštvaně) Řekněte mi, kde jsou! Prosím! Řekněte! (Uklidní se.) Prosím. Watson: Nemůžu. Nejde to. Sherlock: Řeknu vám výherní čísla do loterie. (Watson se jen zasměje.) Za pokus to stálo.
Watson: Prosím tě, můžeme to tentokrát vynechat? Sherlock: Co? Watson: To, jak si hraješ na záhadného s těmi tvými... lícními kostmi a prostocvikama s kabátem, abys vypadal drsně. Sherlock: To nedělám. Watson: Ale jo, děláš.