Doktor John Watson se vrátil z bojů v Afghánistánu, kde sloužil jako vojenský lékař. Z válečné mise si přivezl zranění, s jehož následky se potýká dosud. Na radu terapeutky, aby si zapisoval vše, co se mu přihodí, odvětí, že jemu se nikdy nic nepřihodí. To se má ovšem brzy změnit. Díky náhodnému setkání s přítelem ze studií se seznamuje s charismatickým géniem, který stejně jako on hledá spolubydlícího. Doktor John Watson a Sherlock Holmes se poprvé potkávají. A sotva si stačí prohlédnout byt v Baker Street 221B, jsou vtaženi do prvního společného dobrodružství. V opuštěném domě leží mrtvá žena v růžovém. Je to již čtvrtá oběť série záhadných sebevražd, které děsí Londýn. Detektiv inspektor Lestrade patří k nejlepším mužům Scotland Yardu, tentokrát ale ví, že existuje pouze jeden člověk, který může pomoci. Tak začíná vyšetřování, na jehož konci vznikne jedno krásné přátelství a zazní tajemné jméno, dávající tušit věcí příštích.
Holmes: Co bys řekl jako svá poslední slova před smrtí? Watson: Prosím, Bože, nech mě žít. Holmes: Ale prosím tě, zapoj představivost. Watson: Já nemusím. Holmes: Dobře, ale co bys řekl, kdybys byl chytrý? Ona s tolika milenci musela být chytrá.
(Sherlock objevil ztracenou věc oběti.) Watson: Řekl jsi to policii? Sherlock: Čtyři mrtví? Nemám čas se s nima bavit. Watson: Tak proč o tom mluvíš se mnou? Sherlock: Paní Hudsonová mi vzala lebku. Watson: Takže jsem náhrada za lebku? Sherlock: A jde ti to skvěle.
(Sherlock přišel na očividnou skutečnost v případu.) Watson: Proč to nenapadlo mě? Sherlock: Protože jsi idiot. Ne, nekoukej tak. To jsou skoro všichni.
Sherlock:(v SMS pro Watsona) Přijď hned, pokud se ti to hodí. (Delší dobu se nic neděje, Watson neodepisuje, po chvilce mu Sherlock posílá další zprávu.) Přijď, i pokud se ti to nehodí.
Watson:(o Sherlockovi) Takže, když jste říkal, že máte o něj starost, tak to byla pravda? Mycroft: Ano, ovšem. Watson: Takže skutečně je za tím dětinský spor? Mycroft: Vždycky byl jedovatý. Umíte si představit ty vánoční večeře. Watson: Jo. Ne... bože, ne.
Watson:(o Mycroftovi) Takže není... Sherlock: Není co? Watson: Nevím... kriminální génius? Sherlock: To je dost blízko. Mycroft: Pane bože. Zastávám vysoké postavení v britské vládě. Sherlock: On je britská vláda, když zrovna není britská tajná služba nebo CIA nebo pokud zrovna nejede na vlastní pěst.
Mycroft: Tenhle spor mezi námi je zkrátka dětinský. Lidé budou trpět. A víš, jak to vždy rozčiluje mámu. Sherlock: Já ji rozčiluji? Já? To jsem nebyl já, kdo jí rozčílil, Mycrofte! Watson: Ne. Ne, moment... Máma? Kdo je Máma? Sherlock: Matka. Naše matka. Toto je můj bratr, Mycroft.
(Sherlock se s Watsonem baví o případu, najednou vytáhne růžový kufr.) Watson: To je kufřík růžové dámy. To je kufřík Jennifer Wilsonové. Sherlock: Ano, očividně. (Watson mlčí a pozoruje kufřík.) Možná bych měl zmínit, že jsem jí nezabil.
Sherlock: Nabídl ti peníze abys mě špehoval? Watson: Ano. Sherlock: A vzal jsi je? Watson: Ne. Sherlock: Škoda, mohli jsme se šábnout. Příště si to promysli.
Sherlock: Ale prosím vás, co bych si mohl myslet. Ona k vám jen večer zašla na návštěvu a zůstala přes noc. Navíc vám rovnou vytřela podlahu soudě podle stavu jejích kolen.
Sherlock:(K Donovanové a Handersonovi) Ale prosím vás, co bych si mohl myslet. Ona k vám jen večer zašla na návštěvu a zůstala přes noc. Navíc vám rovnou vytřela podlahu, soudě podle stavu jejich kolen.
(DI Lestrade s policejním sborem pod záminkou drogového zátahu vtrhli k Sherlockovi a Dr. Watsonovi do bytu a prohledávají dům.) Donovanová: Našla jsem lidské oči! Sherlock: Vrať je zpátky! Donovanová: Byly v lednici. Sherlock: Je to experiment!
John: Takže nemáš přítelkyni? Sherlock: Přítelkyni? Ne. To opravdu není pro mě. John: Dobře. Takže máš přítele? Což je v pohodě, mimochodem. Sherlock: Já vím, že ano. John: Takže máš přítele? Sherlock: Ne.