(Státní úředník předá Sherlockovi jako poděkování diamantové knoflíčky.) Sherlock: Diamantové knoflíčky? Nemám na ně žádné sako. Watson: Chce říct "děkuju".
(Mycroft přišel na to, že Sherlock požívá jeho bezpečnostní kartu k průniku na tajnou vojenskou základnu.) Mycroft:(přes SMS) Co děláš? Sherlock:(zasměje se) 23 minut. Mycroft je pomalý.
Watson: Máte propustku do Baskervillu? Jak to? Sherlock: Není výslovně pro tuhle základnu. Je mého bratra. Mám s ní přístup všude. Získal jsem ji před lety. Pro jistotu. Watson:(ironicky) Brilantní. Sherlock: Co se děje? Watson: Chytí nás. Sherlock: Nechytí. Aspoň ne hned.
(Sherlock správně odhadl klienta - pana Henryho Knighta.) Henry: Jak jste si toho mohl všimnout? Watson: To není důležité. Sherlock: Podle zbytku papíru odštípnutého lístku. Watson: Ale no tak, Sherlocku. Sherlock: Prosím vás, nudím se tu celou věčnost. Watson: Předvádíte se. Sherlock: Ovšem, že se předvádím. To já dělám.
(Sherlock hledá cigarety a rozhází při tom celý byt.) Sherlock:(naštvaně) Řekněte mi, kde jsou! Prosím! Řekněte! (Uklidní se.) Prosím. Watson: Nemůžu. Nejde to. Sherlock: Řeknu vám výherní čísla do loterie. (Watson se jen zasměje.) Za pokus to stálo.
(Irene je zcela nahá.) Watson: Mohla byste si něco obléct? Cokoli. Třeba... ubrousek. Irene: Proč? Máte pocit nahoty? Sherlock: John jen neví, kam s očima.