(Paní Hudsonová najde u Sherlocka v lednici prsty v pytlíku.) paní Hudsonová:(vyděšeně) Prsty! (Do domu vběhne vběhne muž.) muž: Dveře byly otevřené. Dveře... (Uvidí prsty a omdlí.) paní Hudsonová:(křičí) Chlapci! Máte tu dalšího!
Holmes: Co bys řekl jako svá poslední slova před smrtí? Watson: Prosím, Bože, nech mě žít. Holmes: Ale prosím tě, zapoj představivost. Watson: Já nemusím. Holmes: Dobře, ale co bys řekl, kdybys byl chytrý? Ona s tolika milenci musela být chytrá.
paní Hudson: Všimla jsem si, že jste publikoval další povídku, doktore Watsone. Watson: Ano, líbila se vám? paní Hudson: Ne. Watson: Ne? paní Hudson: Nikdy se mi nelíbí. Watson: Proč ne? paní Hudson: Nikdy v nich nic neříkám. Podle vás jen vodím lidi nahoru a vařím vám snídani. Watson: To je ale ve vyprávění vašich funkcí.
Lestrade:(o Sherlockovi) Co myslíte, že dělá? paní Hudsonová: Prý čeká. Lestrade: Na co? paní Hudsonová: Na ďábla. Což by mě nepřekvapilo. Chodí sem různá cháska.
John:(po tom, co Lestrade vypil skleničku alkoholu) Holmesi, zmýlil jste se v diagnóze. Sherlock: Pak mě opravte, doktore. John: On se napít nechtěl, nýbrž potřeboval. On se nestydí, on má strach. Sherlock: Můj Bosswel se učí. Dospívají tak rychle.
Sherlock: Watsone! Jsem připraven. Oblečte se, máme důležitou schůzku. Lestrade: Neodstěhoval se doktor před několika měsíci? Sherlock: Odstěhoval, že? S kým jsem si tedy celou tu dobu povídal?
Mary: Paní Hudsonová, řekněte mému muži, že dorazím později. Mám naléhavé záležitosti. paní Hudsononová: Je vše v pořádku? Mary: Ale, náš přítel má potíže. paní Hudsononová: Ach Bože, jak přítel? Mary: Anglie. paní Hudsononová: Tedy, to není příliš konkrétní.
Sherlock: Nyní, omluvíte-li mne, bych nerad zmeškal popravu ve Wandsworthu. Watson: Popravu? Sherlock: Zajímá mě z profesního hlediska. Také hraji na housle a kouřím dýmku. Předpokládám, že to není problém. Watson: Ne, takže... Sherlock: A jste zvyklý na to, že nedokončíte větu. Bude nám spolu úžasně. Tak tedy zítra večer v sedm hodin. Jmenuji se Sherlock Holmes a adresa je 221B na Baker Street.
Sherlock: Mám vyhlídnutý byt u Regentova parku. Spolu bychom si ho mohli dovolit. Watson: Kdo tady mluvil o bytu? Sherlock: Já, dnes ráno. Zmínil jsem, že nemůžu najít podnájemníka. Teď sem Stamford přijde s mužem vojenského vzezření, opáleného a nedávno zraněného, což naznačuje, že musel nuceně opustit misi v Afgánistánu. Závěr byl nevyhnutelný. Zítra večer se domluvíme o podrobnostech.