Mycroft Holmes: Pošetilé, bratříčku. (Sherlock mu zkroutí ruku za záda a přimáčkne ho ke zdi.) Sherlock Holmes: Bratříčku, moc mě neštvi, když jsem sjetej.
holčička: Nechtěli nám ukázat dědečka, potom co umřel. To proto, že je v nebi? Sherlock: Lidé po smrti nechodí do nebe. Strčí je do takové místnosti a spálí.
Sherlock: Podívejte se na to, paní Hudsonová. Tichý. Klidný. Pokojný. Není to otřesné? Paní Hudsonová: Oh, jsem si jistá, že se něco objeví, Sherlocku. Nějaká pěkná vražda, která vás rozveselí. Sherlock: Už aby to bylo.
(Watson přijel do domu feťáků pro syna sousedky.) Isaac Whitney: Doktore Watsone? Kde to jsem? Watson: Ve slepé uličce se spodinou lidstva. (Prohlíží ho.) Koukni na mě. Isaac Whitney: Přišel jste pro mě? Watson: Kolik myslíš, že tu mám známých? (starostlivě) V pořádku? (Z vedlejší matrace se ne ně otočí Sherlock.) Sherlock: Ahoj, Johne. Tebe jsem tu nečekal. Pro mě jsi přišel taky?
Sherlock: Jako mentální cvičení často plánuji vraždy svých známých a kolegů. Třeba Johna bych otrávil. Jí jako čuně. Hračka. Podával jsem mu chemikálie a nikdy si toho nevšiml. Jednou propásl celou středu a netušil. Lestrada zabít je tak snadné, až je zázrak, že tu ještě je. Mám klíče k domu svého bratra. Mohl bych se tam vloupat a uškrtit ho, kdyby mě přepadl rozmar. Tom:(k Molly) Je nalitý, že jo?
(Sherlock chce, aby Mycroft přišel na svatební oslavu Watsona a Mary.) Sherlock: Můžeš objednat vůz, zrekvírovat soukromý tryskáč... Mycroft: Dneska. Je to dneska, že ano? Ne, Sherlocku, nedostavím se na ten mejdan, jak jsi to tak poeticky nazval.
(Sherlock právě vyhodil paní Hudsonovou z pokoje.) paní Hudsonová: Vážně si budu muset promluvit s vaší matkou. Sherlock: Můžete, jestli chcete. Není moc chápavá.
Sherlock: Proč jste tu? paní Hudsonová: Přináším váš ranní čaj. Obvykle ještě spíte. Sherlock: Vy mi ráno nosíte čaj? paní Hudsonová: A odkud jste myslel, že se bere? Sherlock: Nevím, nějak sám od sebe? paní Hudsonová: Vaše matka se má za co zodpovídat.