Sherlock

Moriarty: Pardon, dneska umřít nemůžu.

Watson: V lednici je hlava.
Sherlock: Ano?
Watson: Hlava, kruci.
Sherlock: Kam jinam jsem ji měl dát. Nevadí ti to, ne? Mám ji z márnice. Měřím posmrtnou srážlivost slin.

(Sherlock střílí do zdi.)
Watson: Co to sakra vyvádíš?
Sherlock: Nuda.
Watson: Co?
Sherlock: Nuda. (Vystřelí.) Nuda. (Vystřelí.) Nuda. Nevím, co to do kriminálních živlů vjelo. Ještěže nejsem jeden z nich.
Watson: Takže to odnáší zeď?
Sherlock: Ano, koledovala si o to.

(Sherlock se probírá stovkami knih.)
Dimmock: Mohu pro vás něco udělat? Nějak vám pomoct, třeba?
Sherlock: Trocha ticha by teď moc bodla.

(Sherlock objevil ztracenou věc oběti.)
Watson: Řekl jsi to policii?
Sherlock: Čtyři mrtví? Nemám čas se s nima bavit.
Watson: Tak proč o tom mluvíš se mnou?
Sherlock: Paní Hudsonová mi vzala lebku.
Watson: Takže jsem náhrada za lebku?
Sherlock: A jde ti to skvěle.

(Sherlock přišel na očividnou skutečnost v případu.)
Watson: Proč to nenapadlo mě?
Sherlock: Protože jsi idiot. Ne, nekoukej tak. To jsou skoro všichni.

(Sherlock přišel na místo činu.)
Sally: Úchyl přišel, jdem tam.

(Mycroft volá Sherlockovi.)
Mycroft: Ahoj bráško, jak je v exilu?
Sherlock: Jsem tu 4 minuty.
Mycroft: Tak snad ses z nich poučil. Podle všeho tě totiž potřebujeme.

(Sherlock a John práve zastavili pred 221b Baker Street a vystupujú z taxíka.)
Sherlock: Co tady delá múj bratr?!
John: Já to proste zaplatím, že?
Sherlock: Narovnal klepadlo, jako vždy. Je obsedantne kompulzivní, ani neví, že to delá.
(Sherlock klepadlo zas presunul na bok.)
John: Proč jste to udelal?
Sherlock: A co?
John: Nic.

Anderson: Moc nám nepomůže, nedovede nás k únosci.
Sherlock: Výborně Andersone.
Anderson: Vážně?
Sherlock: Jo, idiota hrajete výborně!

(Poté, co Sherlock neochotně řekne Mary, že skládá ubrousky z You Tube, Mary jakože zavolá její známá - smluvené heslo Mary a Johna, když si chtějí říct něco v soukromí.)
Mary: Skládá ubrousky z You Tube.
Joch: No a tak se nudí.
Mary: Je strachy bez sebe!

Sherlock: Přísahám, že vás budu chránit. Všechny tři. Dva, trochu jsem se přepočítal.

Sherlock: (opilý) Hra... cosi.
John: (Po dlouhém přemýšlení.) Začíná!

Sherlock: Já nemám kamarády, mám jen jednoho.

John: Společně řešíme případy, já o tom píšu blog a on si zapomněl svoje kalhoty!

Sherlock: Co to tam bylo?
John: Paní Hudsonová se smála.
Sherlock: Znělo to, jako kdyby mučila sovu.
John: Ne, byl to jenom smích.
Sherlock: Mohlo to být obojí.

(Magnussen Johnovi vysvětluje, že žádný trezor nikdy nebyl.)
John: Nechápu.
Magnussen: Dejte si to na tričko.
(Vyjdou ven a čekají na policii.)
John: Pořád to nechápu.
Magnussen: A to si nechte napsat na záda.

(Sherlock a Mycroft kouří před domem rodičů.)
Mycroft: Mimochodem jsem dostal nabídku, a rád bych, abys ji odmítl.
Sherlock: Odmítám tvou laskavou nabídku.
Mycroft: Přijímám tvou lítost.
Sherlock: Oč jde?
Mycroft: MI6 tě chce zpátky ve východní Evropě. Práce v utajení, během které bys asi do půl roku zemřel.
Sherlock: Tak proč nechceš, abych to vzal?
Mycroft: Je to lákavé, ale tady jsi užitečnější.
Sherlock: Užitečnější? Jak užitečnější?
Mycroft: Tady je drak. Takže se mnou nesouhlasíš. Jdu dovnitř. (Začne se dusit kouřem.)
Sherlock: Kupuj si lehký cigarety, kouříš jak prvňák.
Mycroft: A navíc... tvá ztráta by mi zlomila srdce.
Sherlock: (Začne se dusit.) Co mám na tohle sakra říct?
Mycroft: Veselé Vánoce?
Sherlock: Nesnášíš Vánoce.
Mycroft: Ano. Asi jsem měl něco v punči.
Sherlock: Zjevně... Dej si ještě.

Mycroft: (o Magnussenovi) On je nutné zlo, nikoliv drak, kterého bys měl zabít.
Sherlock: Tak já jsem podle tebe zabiják draků?
Mycroft: Ne, to si myslíš ty.
paní Holmesová: Vy kouříte?! (Oba dva okamžitě schovají cigaretu za záda.)
Sherlock: To byl Mycroft.

(Sherlock, John a Mary přichází do Baker Street. John je naštvaný, že mu Mary lhala.)
John: Jsou všichni v mém životě psychopati?
Sherlock: Ano. Fajn, že jsme si to vysvětlili. A teď...
John: Zmlkni! A neotvírej hubu, protože tohle není vtipný! Tentokrát ne.
Sherlock: Neřekl jsem, že je to vtipné.
John: Ty! (na Mary) Co jsem kdy komu provedl? Abych si pak zasloužil tebe.
Sherlock: Všechno.
John: Řekl jsem ti, ať držíš hubu.
Sherlock: Ne, já to myslím vážně. Provedl jsi totiž úplně všechno.
John: Ještě slovo a ten morfin nebudeš potřebovat.
Sherlock: Byl jsi armádní doktor. Ani měsíc jsi nevydržel na předměstí, aniž bys nezmlátil feťáka v doupěti. Tvůj nejlepší přítel je sociopat, který místo užívání drog řeší zločiny. (Pousměje se.) Těší mě. I naše bytná vedla drogový kartel.
paní Hudsonová: Byl mého muže, já jen psala na stroji.
Sherlock: A tančila exotické tance.
paní Hudsonová: Jestli jsi byl na YouTube...
Sherlock: Johne, jsi závislý na určitém životním stylu. Abnormálně tě přitahuje nebezpečí a nebezpeční lidé, takže tě vážně překvapuje, že se zamiluješ do ženy, která do tohoto vzorce zapadá?

(Sherlock vyjde z koupelny po společné koupeli s Janine.)
Sherlock: (na Johna) Teď předpokládám, že na mě máš pár otázek.
John: Jednu dvě.
Sherlock: Přirozeně.
John: Tak ty máš přítelkyni?
Sherlock: Ano, mám. Ale zpět k Magnussenovi. (Začne mluvit o tom, jak mu je z Magnussena špatně.)
John: A to jen tak?
Sherlock: Co prosím?
John: Jen tak máš přítelkyni?
Sherlock: Ano, chodím s Janine. Přišlo mi to zjevné.
John: No to jo. (po chvíli) Ty máš vztah?
Sherlock: Ano.
John: Ty a Janine?
Sherlock: Ano, já a Janine.
John: Nechceš to rozvést?
Sherlock: Jsme na tom teď dobře. Je to... Ujišťující.
John: To máš z knížky.
Sherlock: To každý.
(Janine navrhne, aby John přišel s Mary na večeři a odejde. Sherlock se znovu rozmluví o Magnussenovi.)
John: (Přeruší ho.) Večeře?
Sherlock: (nechápavě) Jaká večeře?
John: Já a Mary máme dojít na večeři s... vínem a sezením.
Sherlock: Právě jsem ti řekl, kdo západní svět ovládá ze svého domu a ty tu meleš o večeři?

(Sherlock se hádá s Johnem.)
Sherlock: Ježiši, Johne! Řeším případ.
John: Stačil jedinej měsíc. Jeden.
Sherlock: Pracuju.
John: "Sherlock Holmes v drogovém doupěti." Jak to asi bude vypadat?
Sherlock: Jsem tu v přestrojení.
John: Ale nejsi.
Sherlock: No teď už ne!

(v Buckinghamském paláci, schůzka o Irene Adler)
Sherlock Holmes: Máte k dispozici policii, nemluvě o tajné službě. Proč já?
Harry: Lidé za vámi chodí pro pomoc, nebo ne?
Sherlock Holmes: Zatím ještě nikdo s vlastním loďstvem.
Mycroft Holmes: Toto je otázka nejvyšší tajnosti a tudíž i důvěry.
John Watson: Nevěříte své vlastní tajné službě?
Mycroft Holmes: Samozřejmě že ne. Prodáváním informací se živí.

(Sherlock a John si oddechli, že to přežili, když Moriarty odešel, ten se vrátil a ostřelovači s ním.)
Jim Moriarty: Sorry, kluci. Já jsem tak vrtkavý. Je to taková moje slabost. A já abych si nekřivdil, je to moje jediná slabost. Nemůžu vám dovolit pokračovat. Prostě ne. Zkusil bych tě přemluvit, ale... Všechno, co chci říct, ti už prolétlo hlavou.
Sherlock Holmes: Pak jistě má odpověď prolétla tvou. (Otočí se a zamíří na bombu, co je na zemi.)

Jim Moriarty: No, už bych měl jít. Moc rád jsem si s tebou povídal.
Sherlock Holmes: Co kdybych tě teď zastřelil? Teď a tady.
Jim: Užil by sis výraz překvapení v mé tváři. Whoou. (Udělá překvapený obličej, který se přemění v pobavený obličej.) Protože by mě to fakt překvapilo. Opravdu jo. A taky trošinku zklamalo. A taky by sis ho nemohl užívat moc dlouho. Čáu, Sherlocku Holmesi. (Odchází.)
Sherlock Holmes: Já tě dostanu.
Jim Moriarty: (pisklavým hlasem) Nedostaneeeš!