Shigurui: Death Frenzy

Drsný svět

Najde-li se takový, či možná vůbec taková, pro kterého(ou) romantika nic neznamená a komediální prvky ho (ji) přímo prudí, přesto chce katany a samuraje, nemůže jinak, než sáhnout po Shigurui. Romantiky je zde totiž tolik, co by se vám za nehet vešlo, jste-li bez nehtů. A za každým zdvižením koutků úst, které by se jinde snad i mohlo nazývat úsměvem, se skrývá něco úskočného a každopádně nehezkého. Nicméně přes svou tvrdost je takové pojetí realitě blíž, zejména, pokud jde o moc. A o tu jde „až“ v první řadě. Atmosféru až úchylné krutosti, v níž se beznadějně rozpouští i náznak citového vztahu hlavního hrdiny, umocňuje jemně zdémonizovaná postava vůdce dódža Kougana.

Animace kopíruje styl příběhu. Kresba je ostrá, barev málo, vše převážně laděno do odstínů šedi. A při tom všem je jedním slovem skvělá.

Shigurui je zajisté bezcitné, místy až odpudivé. Když už ne lež nad pravdou, pak nad láskou zde bezpochyby vítězí nenávist a to měrou vrchovatou. V tom všem je ale zároveň seriál neotřelý a vlastně i velmi fascinující.