Jerry:(při masáži) Kdybyste byla slepá, co by podle vás na tom byla největší nevýhoda? masérka: To nevím. Jerry: Podle mě by byla nejhorší ta nejistota, jestli nemám v jídle mouchu.
(Elaine a Ed zaspí a tak spěchají, protože chtějí stihnout letadlo.) Elaine: Co to děláš? Na skládání není čas. To už je všechno. Ed: Nesbalila jsi mi boty. Elaine: Boty? Boty? Boty vynalezli až ve 14. století. Tisíce let lidé chodili bez nich!
(o erotickém kanálu) George: Kdybych to měl doma, nic jiného by neběželo. Nespal bych. Nejedl bych. Až by se ke mně probourali hasiči a našli by mě v pyžamu, celýho poslintanýho.
(Kramer nabízí Jerrymu zapojení kabelovky načerno.) Jerry: To, co navrhuješ, je nelegální. Kramer: Není to nelegální. Jerry: Je to protizákonné. Kramer: No, to jo...
George: Je mi 33, ještě jsem nevyrostl z pubertálních problémů a už čelím problémům stáří. Totálně jsem vynechal zdravou dospělost. Přešel jsem z orgasmu za sekundu k orgasmu za nekonečnou dobu. Daňový přiznání uděláš dřív, než se udělám já. Nikdy jsem neměl normální, průměrný orgasmus. Jerry: Já nikdy neměl dobře naloženou okurku.
(George si myslí, že prodělal infarkt. Ostatní už vědí, že mu nic není a nevěnují se mu.) George: Jestli se odtud dostanu živý, změním svůj život. Budu se řídit tou Zen věcí. Chodit na jógu. Budu meditovat, zdravě jíst. Zklidním se, chápete? Přestanu se rozčilovat... Poslouchá mě tady někdo?!?
(Jerry přemýšlí, jak odradit Elaine od nastěhování se do nevého bytu.) Jerry: V budově je nízkej tlak vody. Má ráda pořádnou sprchu. George: Ještě jsem neviděl člověka, co by odmítnul byt kvůli tlaku vody. Jerry: Maník na sprchy by mohl. George: Za takovej nájem by se klidně koupala v záchodě.
Jerry: Můj ideální obývák vypadá jako můstek na vesmírné lodi Enterprise. Chápete proč? Velké křeslo, pěkná telka, dálkové ovládání... Proto je Star Trek ultimátní mužskou fantazií. Svištíte si vesmírem ve svém obýváku a koukáte na bednu. Ti emzáci se tam pořád objevovali, protože Kirk měl velkou televizi. Většinou přicházeli sledovat klingonský box.
Jerry: Jakmile má člověk děti, jeho postoj je po zbytek života takovýhle: "K čertu se světem, můžu si vyrábět vlastní lidi. Budu si jíst, co chci. Budu nosit, co chci, a stvořím si, koho chci."
(v restauraci) Alton Benes: Co si dáte? Jerry: Brusinkový džus a dvě limetky. George: Já si dám sodovku bez ledu. Alton Benes: Já si dám další skotskou se spoustou ledu.
(Jerry urazil příbuznou tím, že se posmíval lidem, co měli jako malí poníka.) Jerry: Nevěděl jsem, že měla poníka. Jak jsem mohl vědět, že měla poníka? Koho by napadlo, že imigrant bude mít poníka? Víte, jak je to pravděpodobné? Na všech těch fotkách imigrantů, co na lodích připlouvají do Newyorského přístavu, jsem neviděl žádného sedět na poníkovi. Proč by sem vůbec někdo emigroval, když měl poníka? Kdo by opustil zemi plnou poníků kvůli zemi bez poníků?