Simonova kočka sedí na zahradě a líže si packu. Přiběhne k ní pes, který drží v tlamě míček, položí ho před ní a čeká, že mu kočka míček hodí. Ta se na něj i na míček zděšeně dívá, ale pes na to nehledí a popostrkuje míček čumákem směrem k ní. Kočka je pořád strnulá, ale jak kolem ní začne pes dovádět a skákat, začne se mračit, chytne míček a zahodí ho do daleka, jen aby dal pes pokoj.
To se ale přepočítala, protože chvilku poté, co pes odběhl, kolem proběhl ježek s míčkem naraženým na bodlinách a za ním samozřejmě utíkal i pes. Netrvalo dlouho a pes přiběhl zpátky k Simonově kočce, ale bez míčku. Kočka se zrovna drbala, ale vytáhla zpod sebe létající talíř, odhodila ho, otočila se a začala si lízat tlapku. Pes vyběhl ze záběru, ale o sekundu později talíř přiletěl zpátky a trefil kočku do hlavy.
Ta strnula, naštvaně se otočila, ale to už za ní pádil pes, který se taktak zastavil před jejím čumákem. Dýchavičně se na ni podíval, v domnění, že mu kočka zase něco hodí. Ta ulomila z vedle stojícího keře větev a hodila ji do dálky. Pes se otočil a chystal se vyběhnout, ale zarazil, se protože žádnou větev neviděl. Otočil se ke kočce a ta držela větev pořád v tlapce. Otočila se na druhou stranu, zamávala klackem psovi před čumákem a hodila ho.
Pes vyrazil, ale dál už byly slyšet jen zvuky svědčící o velmi ošklivé nehodě psa s plotem. Nebo něčím jiným podobně dřevěným. Kočka se vyděšeně odplížila pryč s výrazem já-tu-nebyla-a-nikdo-mě-neviděl a Pes přiběhl na prázdnou zahradu, zamotaný do rozbité valchy, s blaženým výrazem položil klacek na zem a čekal na někoho dalšího, s kým by si hrál.