Skladiště 13

(Pohled do budoucnosti. Skladiště stále stojí na stejném místě. Agenti mají moderní vybavení a nosí uniformy s číslem 13.)
Jack: Myslel jsem, že se Skladiště bude stejně stěhovat.
Claudia: To kdybych mohla mít niklák pokaždé, když k tomu málem dojde, Jacku...

(Pohled do budoucna. Claudia se stala Opatrovnicí Skladiště po paní Fredericové.)
Jenny: Slečno Donovanová.
Claudia: Měl bys méně myslet na budoucnost a soustředit se na současnost.
Jenny: Neslyšela jsem vás přicházet.
Jack: A nikdy to neuslyšíš.

(Pete a Myka se dali dohromady. Pete jí obejme okolo pasu.)
Myka: (šeptem) V práci ne, dobře? V práci nikdy.
Claudia: Tohle bude vážně nechutný.
Steve: Říká pravdu.

(Pete měl právě emotivní proslov po tom, co mu Kulatý stůl krále Artuše ukázal, že jeho rozhodujícím momentem ve Skladišti byly všechny momenty.)
Pete: Skladiště a vy všichni... jste ze mě udělali lepšího člověka. Ať už to skončí zítra nebo nikdy, tak to nikdy nic nezmění.
Steve: A nebo jsi ten stůl rozbil.
(Paní Fredericová dostane záchvat smíchu.)
Artie: Nikdy jsem tě neslyšel smát se.
paní Fredericová: Jsem žena nesčetných překvapení.

Pete: Po těch pěti letech bych ti měl asi říct, že to tvoje šťouchání... mě vážně nažhavuje.
Myka: Já vím.
Pete: Zlobivá holka.

(Pete a Myka si vyznali lásku.)
Pete: Tak kdy se svlíkneme?
Myka: Už jsme si vyměnili těla. Byl jsi ve mně.
Pete: Jo, to byl skvělej den.

(Pete a Myka se právě dali dohromady.)
Myka: Měl by sis zvyknout, že budeš dělat, co ti řeknu.
Pete: To může být dobrý, ale zároveň špatný.

(Myka právě políbila Peta.)
Pete: Aaaa! Tak to bylo vtipný. To se ti povedlo. Už si sundej ten náprstek, Steve. Lichotí mi to, ale říkal jsem ti, že tohle... (Myka mu ukáže ruce a že nemá náprstek, který umožní vzít na sebe podobu někoho jiného.) Není pro mě.
(Pete sáhne Myce na čelo.)
Myka: Co to děláš?
Pete: Horečku nemáš. Nedotkla ses omylem nymfo artefaktu?

(Blíží se konec Skladiště 13. Skladiště se bude přesouvat do jiné země.)
Artie: (na Skladiště) Všechno dobré jednou... A není to už jedno? Je konec. A takhle to má skončit? Jenom tak? Co mám jako dělat? To mám jen tak odejít? Jen tak odejít. Obětoval jsem něčemu celý život, nikdy jsem si na nic nestěžoval... no, ne nijak zvlášť. Jsem tu denodenně. Jsem tu celé dny jen kvůli tobě a všem těm blbým hlášením. Hlášení, hlašení, hlášení! Pořád samé hlášení. Jsem tvůj otrok na zavolání. Přišel jsem... přišel jsem o své přátele a o rodinu. Lidé, které jsem měl rád... mi umírali v náručí, ale já ti zůstal věrný. Dal jsem ti úplně všechno a teď, když nezůstalo nic, co by sis vzalo, tak prostě odejdeš. Děvko! Protože přesně to jsi! Zaprodáš se tomu, kdo nabídne nejvíc! Tak fajn! Chceš jít? Tak si jdi. Tohleto chceš? Tak si jdi. Nechceš mě. A já tebe sakra taky ne! Užíj si svůj nový domov. Myslíš si, že najdeš někoho, jako jsem já? Někoho, komu na tobě tolik záleží? Tak to hodně štěstí. Těžko najdeš někoho tak oddaného. Někoho, kdo by ti dal celý svůj život... a bez poděkování. Bez jakéhokoliv... malicherného, malého... uznání, že si mě vážíš. Že ti to není úplně jedno. (Objeví se závan vzduchu a Artiemu se k nohám přikutálí jablko.) Tak dobře. Nemáš zač.

Myka: Ne, to ne. To vážně ne. Já s Petem... mezi námi nic není. Vždyť je to přece... Chci říct... Tady... Bože, jsem do něj zamilovaná. Teď se vážně nesnáším.

Myka: Zajímalo by mě, jestli víte, že když se Maddie lišky dotkne, promění se na ninja bojovnici.
Maddie: A mě by zajímalo, jestli víte, že to neplatí jen u mě.
(Všechy ženy okolo stolu se dotknou artefaktu a promění se v ninja bojovnice.)
Myka: Tak tohle jsem nevěděla.

Scott Mohr: Páni, jsme v minulosti.
Artie: Spíš je minulost tady.
Scott Mohr: Takhle to dává naprostý smysl.

Claudia: (na tanečnice vyvolané artefaktem) Vaše úsměvy mě neděsí... Tak jo, tohle je děsivý úsměv.

Pete: Jak dlouho ještě budeme muset stepovat, Mykes?
Myka: Asi dokud neumřeme. Pročs to spustil?
Pete: Tak promiň. Uviděl jsem tlačítko a musel jsem ho zmáčknout. Takový prostě jsem.

Claudia: Tohle bylo lepší než 3D kino.
Pete: Bylo to fakt super, ale proč se díváme na zlatá léta H.G., když si teď hraje na šťastný život s... jak se jmenoval ten z Wisconsinu?
Myka: S tím už se rozešla. Teď chodí s ženou jménem Giselle.
Pete: Tak taková zlatá léta bych chtěl vážně vidět.

Caturanga: Velká Británie je pouze současným domovem Skladiště.
H.G. Wells: Skladiště 1 až 11 nesídlily v Anglii?
Caturanga: A Skladiště 13 také nebude. Tato čest teď přísluší jinému národu, jelikož síla Anglie slábne.
H.G. Wells: Tak to nikdy žádné Skladiště 13 nebude. Slunce se přece nikdy neotočí zády k Britskému impériu.
Caturanga: Není-liž pravda. Čaj?

Caturanga: Dobrá práce, agentko Wellsová. Získat Rozparovačovu lucernu hned ve vašich prvních dnech. Ostatní agenti budou žárlit.
H.G. Wells: Žárlí už dávno. Pan Kipling se uchýlil ke psaní neslušných veršů na zdi.