London: Zrcadlo, zrcadlo, do díla! Nechtěj, abych tě vysklila! zrcadlo: Jsi nejhezčí, bez debat. Ty záříš jako... dračí oheň. London: Vážně? Díky! No, dost o sebe pečuju. Cvičím, jím ovoce a zeleninu. (Sáhne do košíku pro jablko a kousne si.) Á jé. (A padne k zemi otrávená.) zrcadlo: Miluju šťastné konce!
(v pohádce o Sněhurce) London: Zrcadlo, zrcadlo, pověz mi, kdo je nejhezčejší mezi všemi? No? zrcadlo: Ty, pochopitelně. A neříkám to jen proto, že mi za to platíš! London: Zrcadlo, miluju tě. (London se potěšeně směje, vtom přitančí princezna - Bailey.) zrcadlo: Áá, počkej, nerado to říkám, ale ona je hezčí, nežli ty. London: Cože? Zrcadlo, ty jsi se pomátlo! zrcadlo: Jestli tě to utěší, tak máš krásnou osobnost! London:(šokovaně) To nemám! Ani kamarády, kteří by to dokázali!
Marcus: No, nebojte, slečno T, váš princ si vás najde. Tutweilerová: Hm, to doufám. Už mě nebaví líbat žáby. A muže, kteří stále bydlí u maminky a říkají, že vás mají rádi... A pak se ožení s vaší sestrou! London: Neprobírali jsme tohle už minulej tejden? Co?
London: Já mám nejradši Popelku. Jak nevlastní sestry nutí špatně oblečenou holku uklízet a pak ji zamknou v podkroví. i když od tý chvíle se ten příběh nějak pokazí. slečna Tutweilerová: To mi povídej. Všechny jsou o krásných, mladých dívkách, kteér okouzlí mladý princ... Ale normálně se vám to nestane! Bailey: Mně se to stalo... Cody: Cože? Kdo je ten kluk?! Zack: Přece ty, hloupej Honzo!
(Moseby se přiřítí na palubu, zpocený z pobytu ve strojovně.) Cody: Pane Moseby! Jaktože jste venku ze strojovny? Bylo vám horko? Moseby: Kapitán Lansford kapituloval! London: Vy jste mu usekl hlavu?
Cody: Pane Moseby! Naše velrybí miminka, Bejlybátko a Cody z vody, jsou v nebezpečí! Moseby: Ostatní velryby se jim posmívají kvůli jejich jménům? Bailey: Říkala jsem, ať se jmenují Kostice a Ploutvička! Cody: To jsou nemožný jména! Pojmenovala bys naše děti Dáseň a Loket? Bailey: Tenhle tón se mi vážně nelíbí! Cody: Promiň...
(Cody, Zack a Bailey jsou při Londonině projevu převlečeni za sochy a Zack si stěžuje.) Zack: Potřebuju jít rychle na sochy... Bailey: Pšš! Sochy na záchod nechodí! Zack: Tenhle kámen musí udělat oblázky! slečna Tutweiller: Pane Moseby... Nejsou vám tváře těch soch nějak povědomé? Moseby: Jak myslíte, že jsem starý?
(Ke Codymu a Zackovi přijde prasátko, které si Bailey ochočila.) Cody: Asi se nám snaží něco říct. Zack: Ále, jde mu o mou cukrovou vatu. Sežeň si vlastní. Cody: Cože? London, Moseby, Bailey a Woody jsou ve vězení a my je máme zachránit? Zack: Cody! Mluvíš po prasečím? Cody: Ne, ale umím číst. Měl přilepený vzkaz.
(Slečna Tutweillerová kontroluje třídu. Jsou všichni, až na Zacka. Ten přijde pozdě.) Zack: Promiňte, zaspal jsem. Cody: Měli jsme biologii. Zack:(tiše) No právě.
(Moseby telefonuje s kapitánem lodi.) pan Moseby: Ach, ano kapitáne? Je mi jasné, že teď děláte něco nesmírně důležitého, ale... Vážně, minigolf? No to je úžasné.
Zack: Nakrmíme chobotnici? Woody: Jasně. Cody: To je vážně pěkný hlavonožec. Bailey: To teda. A víš, že jsou děsně inteligentní? Otvírají i sklenice. (Zack a Woody se snaží otevřít sklenici, ale nejde jim to.) Zack: Blbá sklenice. Woody: Vezmem na ni kladivo.
slečna Tutweillerová: Tady je laboratoř mořské biologie s nejnovějším vybavením. London: Které zaplatil můj táta. Můžu už jít? slečna Tutweillerová: Ne. Teď mě prosím následujte na vrchní palubu do planetária. London: Sice nevím co to je, ale zaplatil ho můj táta. Můžu už jít? slečna Tutweillerová: Ne. I když bych si to přála.
(Bailey je převlečená za kluka.) Zack: A jaká je tvá holka? Bailey: Je vážně moc chytrá, fakticky skvělá osobnost. Zack: Takže šeredka. (Bailey vytáhne provaz.) Promiň, kámo, nechtěl jsem tě urazit.