London: Vy tady přidělujete pokoje? slečna Tutweillerová: Ano, ale jak vidíte, stojí se tu fronta. London: Jak vidíte, je mi to fuk. Jmenuji se London Tiptonová. slečna Tutweillerová: Oh, aha. London: Ale nemusíte nic dělat z toho, že tahle loď patří mému tátovi. slečna Tutweillerová: Budu k vám přistupovat stejně jako k ostatním. Zpátky do fronty. Tedy pokud vám to nevadí. London: Vadí. slečna Tutweillerová: A to zas nevadí mě.
(Slečna Tutweillerová přistihne Zacka o hodině, jak si s někým píše.) slečna Tutweillerová: Zacku, komu to píšeš? (Ruku zvednou všechny holky ve třídě.) Vy s píšete všichni? Nesmíte používat mobily, pokud nejde o stav ohrožení. (Tutweillerové pípne mobil.) London. To že jsem dnes nalíčená jako klaun, neznamená stav ohrožení.
(Zack nechal po škole celou třídu studentů.) Zack: Tak, končí mi služba. Moc se toho nedělo. slečna Tutweillerová: Kdyby se toho dělo víc, musely by děti chodit po prkně. Zack: Dobrej nápad, pokud budou chodit a ne běhat.
Esteban: Á, slečna London. London:(Hodí mu batoh.) Oh Estaban, díky bohu. Už mě unavuje tahat tuhle tašku. Esteban: Už nedělám poslíčka. Jsem asistent nočního manažera hotelu. London. No skvělý. V noci je těžší a těžší.
Esteban:(na dvojčata) Půjde mi každý z vás za půlku svědka? Cody: J-já... ale s radostí. Udělám všechno proto, abych ti zajistil nádhernou svatbu v souladu s tradicemi tvé země. Zack: A já udělám všechno proto, abych ti to rozmluvil.
(Cody zase zapomněl na referát.) Cody: No víte, slečno Tutweillerová, cestou do třídy... přiletěl obrovský pták a zklofal mi... A-a-ale co, zapomeneme na to a dejte mi pětku. (Třída se vyděsí.) London: Hrůza. Mám čtyři mínus. Jsem chytráčtější než ty.
Cody: Nemůžu mít skvrnu v záznamech. Jsou dokonalé od první jedničky ve školce za to, že jsem z krabiček od džusu postavil molekulu glukózy. Baily: Cody, jediná špatná známka nevadí. Cody: Ale to nemůžeš vědět. Chceme spolu jít na Yale. Co když tě vezmou a já se dostanu na Prinston? Prinston!
Emma Tutweiller: Povězte mi, co všechno víte o císaři. Woody: Když na něj chcete šunku, stojí o dolar víc. Cody: Něměcký císař, ne salát. Woody: Eh, tak o euro víc.
(Zack se chystá nabourat do Codyho počítače a vzít si jeho starý referát.) Zack: Ehm, heslo? Co takhle "Beily". Hehehe. Aspoň už změnil to "chybí mi máma".
Cody:(poprvé vchází do své kajuty) Ahoj, já jsem Co...do háje. Woody: Vítám tě Codoháje. Cody: Co se tu stalo? Woody: No, hledal jsem spoďáry. Á tady jsou. Cody: Ty máš jenom jedny? Woody: A ty, co mám na sobě.
(Cody příjde k Bailey, která sedí se zackem u baru.) Cody: Bailey, zvednu ti náladu, objednal jsem to speciálně pro tebe, koktejl z mořských řas a brokolicí. Zack: Chceme, aby se ji zvedla nálada, ne žaludek.
London: Tak proč se mu říká pokladník? Emma Tutweiller: Nevím, London, ale rozhodně nemá v popisu práce hlídat tvoje poklady! London: Fajn, tak mi je ohlídejte vy! (London dá svoji těžkou kabelku Emmě Tutweiller) Emma Tutweiller: Proboha, co v tom máš? London: Kapesné!
(London poprvé přijde do svého pokoje a je tam její nová spolubydlící Padma.) London: Fuj, to je odporný! Padma: Nelíbí se ti náš pokoj? London: Ne, tvoje oblečení.
Zack: No, teda! Koukni na náš rozvrh. V osm ráno, snídaně s hraním binga. V devět hodin, volejbalový turnaj a koblihy! V deset hodin, vodní sporty a pár omelet. Páni, tuhle školu miluju! Cody: Zacku, to je rozvrh pro cestující. Rozvrh pro žáky je tady. (Cody otočí stránku v knize.) Zack: Osm hodin školy a sýrový sendvič.