(Janek přijel na statek, že Predrag je opravdu velká hrozba. Nejradši by proto Týnu a ostatní sbalil a odpakoval někam do bezpečí. Ta je ale zásadně proti. Kluci se ovšem ale začali vyzbrojovat, když do chlívku přišla i Julča, která je postavou trochu korpulentnější, s prosbou.) Julča: Proto jsem tě přišla poprosit, jestli bys mi s hlídáním Týny nepomohl. Tom: No tak v tom případě se určitě dohodneme! Martin: No tak v tom případě budeme jako tři, teda vlastně čtyři mušketýři. Tony: Jóóó! (Kluci se začnou smát.) Julča:(suše) Nebudu ale Porthos, že ne?
(Řeháková šla za Tomem, jestli by jí neopravil starý mobil, ale ten ji poslal do servisu.) Řeháková: No tak já se teda ještě stavím na stavbě. Zvednout mandle Alešovi. (Nervózně se směje.) Tom: Co zas provedl? Řeháková: Nic. No ale člověk nikdy neví, že jo. Tak když tak jen tak preventivně.
(Denisa vtrhla do Solange, protože se chce schovat před svou matkou, která jí od Johnova zmizení organizuje a ztrpčuje život.) Hana: Byla jste přece ráda, že za vámi přijela. Denisa:(zoufale) Ze začátku. Ale potom začala mít pocit, že můj byt je její a že na všechno platí pouze její pravidla. Já už jsem úplně zapomněla, jak je nesnesitelná. Hana: Tak ji pošlete domů. Denisa:(nevěřícně) Vy máte pocit, že to jde? To bych musela pozvat exorcistu, aby ji vykopnul!
John:(lážo plážo) A je ňákej napruženej, synek. Hana:(Ledově konstatuje.) Vy se mu divíte. John: Mh-hm. No myslel jsem, že to bude brát víc sportovně. Hana: Johne, já se bojím, že jste moc nemyslel. John:(Zvážněl.) Mám takovej blbej pocit, že se ta blbá nálada šíří rychleji než koronavirus. Hana: No tak prosim. A zavřete za sebou dveře, ať to nechytnete; je to infekční.
(Pavla přijela Štěpánovi oznámit, že má chlamýdie.) Franta: Ty vole, takhle krátce před svatbou! Jak to chceš tý Týně vysvětlit? Seš normální pako! Zdeněk: No jak, prostě řekne už dostali jeden svatební dar předem, no.
(Zdeněk pustil Pavlu dovnitř, teď s celou famílií v trapném tichu čeká, než přijde Štěpán.) Pavla: Pořád si nemyslím, že bysme si měly tykat. Lída: Tykám jenom já tobě. Ty na něco takovýho vůbec nemysli.
Hana: Z karty, co jste půjčil Vildovi, zmizelo 150 tisíc. Janek: No...dovolil jsem mu koupit z mojí karty něco pro Sylvu, ale existuje kabelka za 150 tisíc? Hana: Tak určitě existuje, ale rozhodně ji neprodávají u zlatníka.
Hana: Co kdybych s ní promluvila já? Janek: A co byste jí asi tak říkala? Slečinko, vy sobě šlapat po štěstí! Já tady vidím velký srdce a jestli vy za tím nepůjdete, nahoře bude velký špatný!
Janek:(Zvedne se z křesla.) Pojedeme na Slunečnou a já jí řeknu pravdu ještě dneska. Hana: Je to rozumný? Janek: Ne. Ale udělám to. Jestliže to má prasknout, tak hned a se vší parádou, ne? Hana: A neměla bych jet s vámi? Janek: Proč? Potřebujete si odpočinout? Hana: Ne. Chci vás zachránit, až zase vytáhne pušku.
Janek:(Snaží se Vildovi domluvit.) Ale ty si ji přece nemůžeš vzít. Vilda: Proč ne? Janek:(lehce zoufale) Protože si myslí, že si bere mě. Vilda: Ale to už je taková kosmetická změna. Jméno.
(Vilík volá Jankovi a postupně z něj leze, co poklohnil.) Janek: Zase to nó. Já se bojím zeptat, co jsi ještě pokazil. Vilda: Ale nic jsem nepokazil. Jen jsem se tě chtěl zeptat, jestli bys Sylvu nezaměstnal v některý z tvých firem. Janek:(nevěřícně) Sylva chce pracovat?
(Sylva Vildovi pořád naznačuje, že by chtěla jejich vztah posunout dál, Vilda jí tak nejdřív koupil kabelku a po odmítavé reakci štěňátko, kvůli němuž mu ztropila další scénu. Teď Vilda volá Jankovi o radu.) Janek:(sarkasticky) Doufám, že mi nevoláš, že ses voženil. Vilda: To né. Janek: Takže ses vymluvil. To je dobře. Vilda: Nevymluvil. Ona chce jen ňákej důkaz, že to s ní myslím vážně. Janek: A jak to chceš dokázat? Hlavně jí nekupuj žádný zvířátko! Vilda:(nonšalantně) Proč bych jí měl kupovat ňáký zvířátko? Janek: To si nepamatuješ na Ivanu? Když se chtěla vdávat, tak sis s ní šel koupit hada.