Co jsem si to zase pustila?! Já, která se celý život smutným příběhům vyhýbala. Tohle je Nae meori sogui jiugae mezi seriály. Snad poprvé v životě jsem se bála posledního dílu a celou dobu jsem čekala na zázrak. Je to přece pohádka, ne? :^O Nějak nevím, co bych měla psát dál. Prostě jsem na šrot a ani k tomu nepotřebuju flašku něčeho ostřejšího. Jak Hyeon Bin tak i Sung Yoo-ri byli úžasní, takže jsem jim věřila každé slovo a gesto. A nechtěla věřit, že vlastně "jenom" hrají. Děj nedrhnul snad ani na vteřinu. K tomu nádherný soundtrack... No nic, já fakt nemám slov, protože jak mě při sledování bolelo u srdce, to se popsat nedá.