Sami

Nedotažená myšlenka

Bohužel, tento pokus o amazoňácké Black Mirror nevyšel. Na jedné straně je poměrně zajímavá myšlenka futuristické one (wo)man show, ale ta opravdu nestačí.

Aby se každá epizoda povedla, musel by za ní stát jak skvělý příběh,
tak skvělý herec nebo herečka, což se prostě ne vždy povede. On už samotný formát zavání problémy, protože všechno, co se týče příběhu, musí odvyprávět hlavní postava, na jednom místě, často bez nějakých vizuálních pomůcek.

Skoro jako by se jednalo o návrat k rozhlasovým hrám.

Jenže díky tomu je 20-30minutová stopáž téměř vždy přepálená. Ze všech epizod vychází nejlépe hned ta první, která v sobě naklonovala hlavní postavu hned dvakrát, takže se dočkáme zajímavého dialogu i zápletky. Obdobně dobrá je i epizoda s Anthony Mackiem, kde v náznacích pochopíte, o co se jedná. Naopak epizody s Helen Mirren a Constance Wu jsou v podstatě jen vyprávění. Morgan Freeman je skvělý, ale jeho epizoda je utopena v deseti minutách patetického brekotu.

Celkově si myslím, že tento seriál zůstal někde na půli cesty - ohromné množství peněz investované do myšlenky, která si zasloužila zůstat na papíře o něco déle.