Nejen Anglie má bystrého detektiva, ale i Finové. Detektiv Sorjonen má totiž metody tréninku mozku, kdy si je schopen prostřednictvím vizuální projekce v hlavě poskládat střípky k případu, který vyšetřuje. Ze všech vizuálních podnětů včetně fotek, videa si vytváří tzv. paměťový palác, takže dokáže propojit věci v čase. K tomu perfektně ovládá psychologii, takže se stačí podrbat na hlavě, nedívat se z příma do očí a už má jasno. Tím je předurčen k vyšetřování brutálních vražd a závažných kriminálních činů.
Z osobních resp. rodinných důvodů se rozhodne přestěhovat z hlavního města do zapadákova jménem Lappeenranta, kde by měl mít větší klid. Jaké to překvapení, když se potřebný klid nedostaví a i v tomto městečku poblíž hranic s Ruskem se objevují mrtvoly. A zrovna tady vznikne nejvybavenější speciální policejní jednotka z dotací EU.
Se Sorjonenem přichází typické trademarky, které se vžili pod označením "severská kriminálka" tj, deprese, kam se podíváš. Počet úsměvů, spíše pousmání, za všechny série se dají spočítat na prstech jedné ruky, manželce se vrátí rakovina, dcera mu zatknou jako podezřelou z vraždy, jeho parťačka je pak agentka ruské služby FSB s temnou minulostí . K tomu ambientní hudební podkres, zvuky, pochmurná nálada (psycholog nemůže chybět).
V každé sérii je jeden případ roztažený do několika epizod, takže např. v té první jde o 11 epizod, řešící 5 případů. A právě to, jak jsou dějově poskládané je největší plus seriálu. I proto se tvůrcům hodil spíše okraj Finska, než hlavní město, jelikož mohli lépe "prodat" Sorjonenovy schopnosti. Hold v Lappeerantře nejsou kamery na každém rohu a zároveň se může využít i okolní scenérie a děj zamotat vazbou na ruskou stranu. A i když se při řešení případů více mluví a akce je minimální , přesto se díky krátkým scénám daří vytvářet dynamičtější děj, tady se nekecá 3-5 minut o nesmrtelnosti brouka. Akční stránku paradoxně na sebe bere přeci jen už starší parťačka Sorjonena, agentka Ruské kriminální služby (FSB) Lena, která dostala roli tvrďačky (tady to mohlo být lepší). V průběhu vyšetřování se vždy objeví další linie, která na první pohled s případem nesouvisí, ale od toho tu je "hlavička pomazaná", která to nakonec spojí a musím uznat, že tohle se fakt povedlo. Jistě, všímavý divák pozná, že se tady nehraje úplně fér (např. až na jednu vyjímku se neřeší alibi podezřelých), ale to ničemu nevadí. A kde jinde uvidíte scénu, kdy si při výslechu podezřelé Sorjonen začne před ní stříhat nehty na nohou?
Samotná postava Sorjonena je zajímavá, odlišuje se méně obvyklými výrazovými prostředky, hlavně když využívá svou paměťovou techniku a také střídmou mluvou. Ostatní herecký ansámbl mu zdařile sekunduje, velmi dobře jsou vybrané dcery jak Sorjonena, tak Leny. Po technické stránce je tady také vše v pořádku, dokonce od druhé série je seriál trochu barevnější. Samozřejmě jsou epizody resp. případy, které se budou líbit více, či méně např. End Game z první série nebo The Rite Of Spring z druhé jsou skvostné. Je i chvályhodné, že Sorjonenovi hlava občas vypne, tím se přeci jen trochu polidští. Jen, jak to bývá u takových seriálů normální, v třetí sérii už dochází ke stereotypu. A na mně je té depky až moc. Asi už začínám být trademarkem severní kriminálka "přejezený", obzvlášť po britských skvostech jako Line Of Duty či Unforgotten.
Serial sa mi velmi pacil. Vyzdvihla by som, ze jednotlive pripady su rozdelene na viac casti. Jeden pripad sa riesi spravidla v dvoch, vynimocne aj v troch castiach. To umoznuje vytvorit komplikovanejsiu zapletku.
Druha vec je, ze niekedy je az prilis komplikovana :). Celu prvu a ciastocne aj druhu seriu som sa stracala v politike mestskeho zastupitelstva. Aj samotny priebeh musi clovek dost poctivo sledovat (pripadne si pisat na papier mena postav :D), aby nevypadol z kontextu.