Soudní vyšetřovatelé

7. srpna 2002 byla v Brisbane zavražděna jednačtyřictiletá pouliční prostitutka Jasmin Crathern, která byla později pohozena polonahá na opuštěném pozemku kousek za policejní stanicí, kde ji našel řidič kamionu.

Vyšetřovatelé na sekundárním místě činu sejmuli otisky bot a pneumatik. Zjistili pouze o jaký typ vozu se mohlo jednat, značku ani model ne. Ani s otisky bot nebyli úspěšnější, protože tento typ pracovní obuvy firma vyráběla již přes třicet let. Jednalo se však o podpůrné důkazy, které byly uschovány pro případ, že by se objevil podezřelý.

Zapátraly proto v jejím okolí a narazili na expřítele, jenž se v minulosti dopustil vraždy, a pasáka, který seděl za těžké ublížení na zdraví. Ani jeden však nevlastnil obuv, ani auto, jejichž stopy byli nalezeny na místě činu. Objevil se však nový důkaz. Na blůzce byly nalezeny stopy mužské DNA, která se nacházela v databázi. Díky tomuto důkazu byli zproštěni podezření všichni její klienti a vyšetřovatelé se začali domnívat, že by se mohlo jednat o někoho, koho Jasmin osudný den viděla poprvé.

O půl roku později, 26. února 2003 ráno, nalezli dělníci u vodní nádrže pobodané nahé ženské tělo. Byla to dvaačtyřicetiletá prostitutka Julie McColl z Brisbane. Oběť byla svázána, vyšetřovatelé proto poslali provazy na analýzu do soudní laboratoře a doufali v nalezení majitele a potenciálního vraha. Na jednom z provazů byla ručně připevněná svorka, která se běžně s provazem neprodávala. Vyšetřovatelé byli přesvědčeni, že pokud se jim podaří zjistit typ nářadí, jež bylo k tomuto úkono užito, budou zase o krok blíž k odhalení pachatele.

Po nalezení druhého těla média spustila povyk, že by se mohlo jednat o sériového vraha. Z obavy, že si někdo vybírá za své oběti právě prostitutky, vytvořili kriminalisté speciální útvar s názvem Midas, který na obou vraždách pracoval. Kromě těchto se zaměřil také na dva případy z roku 1998. Nedlouho poté se na policii přihlásila Juliina známá s popisem podezřelého muže, který po ní toho večera, kdy Julie zmizela, požadoval svazování. Mimo podobu muže popsala velmi dopodrobna také auto, jímž přijel.

Zaměřili se proto opět na záznamy bezpečnostních kamer z té noci a objevili auto odpovídající popisu. Kvůli špatné kvalitě obrazu a nepříznivému počasí však nerozeznali nic bližšího. Obešli proto místní prodejce aut a měli konečně štěstí. Prodejci se nakonec shodli, že by se mohlo jednat o Mitsubishi Triton vyráběné v rozmezí několika let. Nyní se ke slovu dostaly otisky pneumatik z prvního případu. Rozchod kol byl téměř shodný, mohli se tedy domnívat, že jde o totéž auto, a jeho řidič by tedy mohl být dvojnásobným vrahem. Pneumatiky byly z dovozu a tento typ si v okolí koupilo více než 2000 zákazníků. K tomu měli seznam majitelů vozů. Ze záznamu kamer bylo patrné množství individuálních úprav. Při snaze zúžit seznam se zaměřili právě na tyto prvky. Australská pobočka Mitsubishi však poskytla detailnější informace a seznam se drasticky zkrátil na pouhých 26 Tritonů v oblasti.

Jeden majitel v něm dostal pokutu a dopustil se dalšího činu, při jehož odsouzení byla pořízena fotografie, kterou porovnali s dříve poskytnutou kresbou podezřelého. Shoda. Zajeli se proto podívat na jeho adresu, kde před domem stál hledaný vůz. Bez povšimnutí se vrátili na stanici a zajistili trvalé sledování. Při něm zjistili, že velmi často navštěvuje Deep Water Bend, kde byla nalezena druhá oběť. Jednou nepozorovaně nahlédli do vozu a nalezli tam obuv odpovídající otiskům. Nejprve se však rozhodli nashromáždit, co nejvíce důkazů. Zjistili, že podezřelý muž dříve pracoval u záchranné služby, kde tuto obuv fasovali a do vězení se tehdy dostavil v téže obuvi. Čínské pneumatiky, jež měl jeho pickup obuté, se taktéž shodovaly s otisky z místa činu. Chyběl už jen poslední důkaz, DNA. Jeho vzorek zajistili při sledování z nedopalku. Analýza potvrdila shodu.

Vyšetřovatelé proto zašli za Jasmininou kamarádkou René, která jí měla půjčit blůzu, aby se vyhnuli zpochybnění důkazů. Vyšla však najevo další skutečnost. René na počátku roku 2002 usiloval o život klient odpovídající popisu podezřelého. Té se ale podařilo utéct. Ze zjištěných skutečností bylo zřejmé, že se násilí stupňuje. Tři měsíce po nalezení těla druhé oběti byl na Michaela Faheyho vydán zatykač i povolení k prohlídce jeho domu.

Případy z roku 1998 zůstávají nevyřešeny.