Plankton: Není tady nikdo, kdo by poznal dobré jídlo, ani kdyby k němu přišlo a řeklo: "Ahoj, já jsem dobré jídlo, co kdybys za mě zaplatil a strčil mě do pusy, aby můj kamarád plankton nepřišel o všechny úspory, na které celý život tak pracně dřel!" Karen: No, kdyby si někdo přece jenom tvoje jídlo koupil, je možné, že by dobré jídlo skutečně nepoznal.
sépiják: Takže se do našeho sousedství přistěhuje další blázen? Spongebob: Ach, sépijáku! Díky, že ses připomněl! Nekoukneš se občas, jestli tady Patrick nemá nájemníka? sépiják: No, já bych moc rád, ale bohužel nemůžu. Spongebob: A proč? sépiják:(Listuje v diáři.) Mám tu napsáno, že... (krátká pauza) nic... takového... nedělám.
sépiják: Děláte tu takový hluk, že neslyším ani svoje vlastní myšlenky. Patrick: A vidíš svoje myšlenky? sépiják: Ne. A vy dva... Patrick: A sépijáku, cítíš svoje myšlenky? sépiják: Ne! Patrick: A chutnáš? Sépijáku, jak chutnají myšlenky?
(Karen odezírá ze rtů, co říká Krabs.) Plankton: A co povídal teď, Karen? Karen: Co. Plankton: No to se ptám já tebe, co povídal! Karen: Povídal "co". Plankton: Jak to mám vědět?! Chci vědět, co povídal! Karen: To já chápu a povídám, že povídal co! Planton: No to snad není.... Řekl 'co'? Karen: Jo!
Spongebob: Půjdeme si hrát s malým plastovým talířem, který se hází? Patrik: Jasně! Moc rád si hraju s malým plastovým talířem, který se hází! Spongebob: Kéž by ten malý plastový talíř, co se s ním hází měl kratší jméno. Patrik: A co třeba malý plastový talíř, který se chytá?