Srdcerváči
(Heartstopper)
LGBTQ klasika, která stále ještě zahřeje u srdíčka...
Původně jsem trošku nešťastně přijal, že jde o dva kluky okolo 15 let a ne starší. Pak mi došlo, že většina gay filmů pro dospělé je plná násilností a nemravností, kdy ve valné většině případů gay svede utajeného gaye a pak si to násilně rozdají. Ne, vážně, viděl jsme jich tak 20 a v 16 se objevil tenhle postup, kdy musí jeden prakticky znásilnit druhého, aby si uvědomili, že k sobě patří. Takže nakonec výběr postav coby raných středoškoláků je v podstatě super.
Celá ta gay romance je tak nevinná a přeslazená, až z toho bolí zuby, ale co si budeme povídat, přesně tohle v dnešním světě chceme vidět. Že ještě existuje něco bezelstné a správné, a to ve světě Grindru, iBoys, Tinderu apod. To je velmi důležitý aspekt tohohle seriálu, že autorka dokázala vytvořit "správný" postup toho, jak být na střední LGBTQ. Nestydět se za sebe, navazovat normální vztahy, seznamovat se, poznávat se, být v pohodě s tím, kdo jsme a taky že gay negay není jediné spektrum LGBTQ apod. Po dlouhé době tu taky máme jako hlavní postavu už přiznaného gaye a problém "coming outu" řešíme jen sekundárně u Nicka. Přesto se ale seriál nevyhne pár seriálovým klišé, které jsou prakticky u každého romantického seriálu. (1) Seznámení dvou postav, které si už od začátku abnormálně rozumí a je teda jasné, že zrovna tihle budou ti praví. (2) Kolize v podobě sexuálního napadení či násilí, které v běžných filmech většinou proběhne coby znásilnění, tady je to vcelku soft líbací nátlak od Bena, který postavy sblíží. (3) Klasická krize "jsem gay nebo ne?" a u Charlieho zase "Má mě rád, nemá mě rád?" (4) Peripetie v nesmělém oťukávání, které tady probíhá moc příjemně pusinkami a vztahovými věcmi, ne jako obvykle hardcore sexem. (5) No a samozřejmě rozuzlení v podobě el romántico... Ale jak říkám, tohle jsou přesně ta klišé, která od seriálu chcete a asi každý druhý divák uroní slzu, že přesně takhle by sis svůj vztah před deseti lety přál.
Postavy byly taky moc příjemné, ať už nesmělý a téměř až autistický Charlie, což je dost možné, protože jeho sestra je autistka naplno, tak Nick, který na sebe bere roli toho mužného heterosexuála, který má ale srdíčko na pravém místě. Support charaktery fajn, opravdu mě bavila i dějová linka kolem Ellie, jen mě trošku někdy štval Tao. No a samozřejmě školní homofobní boreček Harry, který je tak otravný (zejména svými tvrzeními o tom, že není homofob, a to hlavně během šikanování gayů), že je to vlastně perfektně vymyšlený antagonista. Mimochodem jeho vyloučení ze školy je taky dost fan service klišé, protože my všichni z amerických seriálů víme, že vyloučení je vždycky oběť šikany, ne šikanátor. Jinak se mi hodně líbí zatížení na dětské postavy, rodiče se téměř neobjeví, asi dvakrát taťka, mamka Charlieho dokonce jen jednou. Mamka Nicka asi třikrát a s dvojitou paní Xuovou končíme. Postavy tak dostaly slušný prostor a řeší si své problémy sami.
Celkově je ten seriál opravdu miloučký a krásný, vážně. Netuším, kdo by u takového seriálu dokázal nežárlit na takto dokonalou romanci. Někdy možná až moc dokonalou, ale něco v našich životech musí být perfektní, abychom vůbec věděli, jak to vypadá. Aktuálně se chystám pořídit si komiks a těším se na další série, protože tohle je skvělá oddechovka a pravá romantika! :)
Opravdu to chytne za srdce
Do seriálu jsem se moc nehrnula, bála jsem se, že to na mě bude až moc sladké a nevinné... ale nakonec se ukázalo, že přesně to mě na tom celém bavilo ze všeho nejvíc. Je to fakt neskutečně sladké, ale v tak dobrém slova smyslu. Charlie a Nick jsou opravdu sympatičtí, skvěle jim to funguje a s každou další epizodou jim fandíte víc a víc. Není divu, že se to jmenuje Srdcerváči, protože to opravdu chytne za srdce a v podstatě se celou dobu jen culíte jako pitomec. Už se moc těším na další řadu:)
Jak těžké je přiznat svému blízkému okolí o své orientaci
Tak tento seriál mě chytil za srdce dá se říci už od prvního dílu. Na tento seriál jsem se těšila a byla jsem na to zvědavá. Zároveň jsem se obávala, že když se na to těším a jsem zvědavá, že budu nakonec zklamaná, ale opak je pravdou.
Děj se mi líbil a dá se říci, že zde bylo přiblíženo, jak pro homosexuály i ostatní orientace nejsou dost jednoduché přiznat okolí, natož když se ve svých citech nevyzná sám. Proti homosexiálům jsem nikdy nebyla, protože mi přijde, že jsou to lepší přátelé než většina heterosexuálů.
Charlie i Nick jsou sympatičtí už od prvního dílu. Na Charliem bylo vidět, jak mu celý život kde kdo ubližovat, takže se jeho chování nedivím. Hlavně, že se pořád omlouval. A Nick nezklamal a líbilo se mi, že když si uvědomil, co je vlastně zač, že se tím nechtěl tajit. Hlavně, když pochopil, jak je Charliemu. Ani jeden to nechtěli vytrubovat zcela do světa, ale tajit se s tím taky nechtěli. Za mě opravdu nádherný a úžasný seriál, který všem doporučuji, kteří nemají nic proti homosexuálům.
Hledání jistot v nejistotách
V tomhle půjdu hodně proti proudu. Srdcerváči jsou za mě docela zklamáním.
Asi jsem měla příliš veliká očekávání po všech těch nadšených reakcích, nevím. Příběhově to je stále typická Alice Oseman, kterou mám ráda, jen občas ty přehnaně dramatické linky mezi přáteli bych si klidně odpustila. Vyobrazený svět a chování postav odpovídá jejich věku a je fajn, že se něco soustředí i na tak mladé postavy (Charlie v průběhu děje oslaví patnáctiny). Nicméně celkové zpracování mi prostě nesedlo. Herecké výkony nijaké, ani ve vypjatých scénách mi nepřišlo, že do toho dávají všechno nebo že do toho aspoň něco dávají - Charlie měl své světlé chvilky, jinak to všechno zachraňoval Nick, Darcy a sem tam Tao, u něhož mi naopak někdy přišlo, že zas strašně přehrává. Vážně jsem nad tím často seděla jen s tím, proč to proboha nezahrají pořádně. Nejhorší jednoznačně Harry, ani jednu jeho repliku jsem mu prostě nevěřila, a to ty scény byly tak důležité.
Na druhou stranu zobrazení toho hledání se bylo skvělé, práce s Charlieho úzkostí taky dobrá. Líbily se mi grafické prvky, jak tam mezi postavami sem tam prolétly jiskry nebo listy, to bylo hezké. Místy to působilo tak, jak mělo a jak jsem čekala - tedy tak správně mile a praštěně, ale prostě tomu něco chybělo; často jsem se spíš dívala, kolik ještě zbývá do konce epizody, a to to nemělo ani třicet minut.
Mých očekávání to holt nedosáhlo. Věřím ale, že právě díky všemu tomu hledání se, ujišťování se a celkovému tématu to je pro cílovku velmi důležité, což ostatně jejich reakce taky potvrzují. Není to propadák, netrpěla jsem u toho tolik, že bych to zabalila - poslední epizoda byla třeba výborná. Ale za mě jsou zkrátka lepší LGBTQ+ seriály.
Feel good romantika, i když gay
Srdcerváče mi doporučila kamarádka a já čekala nějaké temné drama o gay teenagerech... A ono je to ve skutečnosti neuvěřitelně sladké a romantické a dýchá z toho strašně feel good nálada, ačkoli se tam opravdu neřeší úplně lehká témata (ale tvůrci z toho nedělají drama a převládá pozitivno). Dost jsem se u toho nasmála a narozplývala (zvlášť pokaždé, když Nick tápal), ačkoli běžně na tématiku LGBTQ moc nekoukám. Vyhovovaly mi krátké epizody, i když teda vždycky skončily tak, že jsem byla napnutá a okamžitě jsem pouštěla další díl :-) Fakt jsem klukům držela palce a dost často jsem se u sledování culila jako pako :-)