Když se algoritmus pro program stitchers objeví mezi tisíci utajovanými dokumenty ukrytých konspiračním teoretikem, Kirsten začne podezřívat své kolegy. Mezitím Kirsten začne dostávat podivné zprávy z nečekaného zdroje.
Linus: Proč jste se mi hrabali v počítači? Kirsten: Abychom tě očistili ze zrady, Line. Cameron: Um, jo, to... byl všechno její nápad. Já věděl, že jsi nevinný. Nemáš zač. Linus: Jak jste zjistili moje heslo? Cameron: Um, pamatujes si tu jednu noc po práci? Linus: Doháje s tequilou!
Kirsten: Dej mi tvůj mobil, chytrolíne. Cameron: Chytrolíne. Na víc se nezmůžeš? Kirsten: Nezesměšňuju ty blbý přezdívky, kterými mě nazýváš ty. Cameron: To jsou projevy lásky, hlupáčku. A mimochodem, tohle nebyl jeden z nich. To byla urážka, protože se chováš jako... Kirsten: Hlupáček. Chápu. Au. Mobil.
(Při prohledávání Justinova karavanu získají složku se starým diskem.) Camille: Myslím, že jsem o těhle jednou četla. Linus: Co za temnou magii to je? Cameron: Line, máme tady vůbec něco, na čem to můžeme přehrát? Linus: Um, nech mě odskočit si do mého DeLoreana, vrátím se zpátky do budoucnosti a uvidíme, jestli něco najdu.
Kirsten: Měla jsi na sobě moje YFB tričko, že jo? Camille: Já? Ne. Proč? Kirsten: Protože smrdí po kari a ty kari miluješ a já ho nesnáším. Camille: Hej, můžu si půjčit tvoje triko na rande, které bylo včera večer? Kirsten: Nemůžeš po mě dneska chtít něco, co jsi měla včera. Camille: Ale jakmile přijde na tebe, tak je to, jako jako kdyby se všechno už stalo. Kirsten: A? Camille: Tak pojďme přesunout moje ptaní se... na včera, kam patří. Kirsten: Ano, můžeš si půjčit moje tričko.