Stitchers

(Kirsten je kvůli případu u doktora, kde se nechává vyšetřit v novém stroji. Ostatní jsou v dodávce před budovou a naslouchají rozhovoru.)
Linus: Měli bychom ji zastavit.
Cameron: Neboj se. Dal jsem Kirsten kódové slovo pro případ nouze. (Linus a Camille se na něj zvědavě podívají.) "Pomoc."
Camille: (ironicky) Skvělé. Určitě nebudou vědět, co tím myslí.

Camille: Donut?
agent Fisher: Navzdory všem oblíbeným přesvědčením, ne všichni policajti mají rádi donuty.
Camille: Dělej si, co chceš.
agent Fisher: Počkej chvíli. Tenhle je politý čokoládou?
Camille: Koukejte, Fisher má rád sypání!
agent Fisher: Nesuďte mě.

Camille: Nemrač se, dýně. Nechci, aby ses na mě zlobil.
Linus: Jsem jen zmaten z toho, proč bys nechtěla...
Camille: Zopakovat výkon?
(Linus přikývne.)
Camille: No, Maestro... hele, je to jednoduché. Sdíleli jsme krásnou, spontánní zkušenost v zápalu okamžiku.
Linus: Zapomněla jsi k sežrání.
Camille: To taky. A teď je to minulost.
Linus: Minulost se může opakovat.
Camille: Ne. Minulost by měla zůstat v minulosti. Nemůžeš ke mě přijít znovu.
Linus: A co třetí meta?

(Po náročném stitchi.)
Cameron: Jaký je tvůj tlak krve? EKG? Nějaké vedlejší účinky z napíchnutí? Horečka? Narušená rovnováha?
Kirsten: Vlastně, hrozně mě bolí zadek.

(Cameron zneškodní útočníka s pistolí, pomocí kýble.)
Kirsten: Wow! Thunderbirds můžou.
Cameron: Díky. Teď, když mě omluvíš, musím jít zvracet.

Linus: (mluví o Cameronovi) Občas to dělá. Neřekne mi, kam jde.
Camille: Neřekne? To je divný. Já myslela, že jste přátelé.
Linus: No, to jsme. Ti nejlepší.
Camille: Opravdu? A co dělá o víkendech?
Linus: Nemám tušení.
Camille: Jakou muziku rád poslouchá?
Linus: Dostalas mě.
Camille: Chodí s někým?
Linus: Dobře, skoro ho neznám.

Camille: (změní téma rozhovoru) Takže .. červené nebo bílé?
Linus: Nejsem si jistý, jakou barvu mají nanoboti. Jsou mikroskopičtí.
Camille: Víno. Které máš raději, červené nebo bílé?
Linus: Vlastně, moje oblíbené víno je pivo. Proč se ptáš?
Camille: Protože se snažím přijít na to, co podávat, až ty a Cameron přijdete a pomůžete nám dát dohromady to stereo.
Linus: Věděl jsem to! Ten zesilovač vám nakopal vaše kostnatý zadky! Promiň, jsem idiot.
Camille: Za prvé, na tomhle zadku není nic kostnatého. Za druhé...

Camille: Páni, tancuješ dobře!
Linus: Co?
Camille: Říkala jsem, že tancuješ dobře.
Linus: Chodím na Zumbu.

(Kirsten a Camille se chystají na párty, kde zemřela Lisa Kellerová.)
Camille: Ó, můj bože. Jsi víc bezradná, než jsem si myslela.
Kirsten: Co je špatně?
Camille: Nic... jestli jdeš na sraz úředníků.
Kirsten: Jak se mám obléct?
Camille: Ne jako realitní makléř, ok? (bere do rukou nůžky) Pojď.

(Agent Fisher přistihne Kirsten s Cameronem, jak odcházejí z místa činu.)
Kirsten: Šerife, hrajete šachy?
agent Fisher: Ne.
Kirsten: Ale já ano.
Kirsten: Královna bere rytíře.
Cameron: Já mám radši Osadníky z Katanu.

Koronerka: Já vím, že to zní, jakože jde o hodně, ale vlastně o nic nejde.
agent Fisher: Nemůžete najít tělo. Jak nemůže o nic jít?
Koronerka: Tohle je L.A. Chodí nám sem spousta těl dovnitř a ven. To se stává. Nikdy jste neztratil klíčky od auta?
agent Fisher: Nepřirovnala jste právě klíčky od auta k lidskému tělu, že?

Kirsten: Nevím, proč jsi tak naštvaný. Víme víc, než jsme věděli předtím.
Cameron: Jo. Víme, že když mě ohrožuje vyhazovač jménem Sekáček, tak se počůrávám.

Kirsten: Není tam nic dalšího k vidění. Ta droga vše zdeformovala a tihle dva pubertální titáni nemají ani jeden dobrý nápad.
Cameron: Ok, to není vůbec pravda.
Linus: Já jsem myslel na to, že si objednám pizzu.

Kirsten: Pořád si myslíš, že jsem královna blbečků?
Camille: To jsi řekl?
Cameron: Do teď jsem neviděl ani jednu z vás udělat nic chytrýho, takže... jo.

Kirsten: (ke Camille) Pracujeme pro tajnou vládní agenturu, která se nabourává do mozků mrtvol a čte jim vzpomínky.
Cameron: Ty si fakt nehlídáš, co říkáš, že?

Cameron: Pamatuješ si něco po Stitchi? Jako... to, že jsi mě políbila?
Kirsten: (s odporem) Já jsem tě políbila?
Cameron: Nemusíš to říkat takhle.
Kirsten: No, pokud tě to uklidní, už tě nechci líbat.
Cameron: O moc lepší.

Kirsten: V čí posteli jsem se to právě probudila?
Cameron: V mojí.
Kirsten: A kde jsi spal?
Cameron: Hned vedle tebe.
(Kirsten ho uhodí.)
Cameron: Au!
Kirsten: Byla jsem v bezvědomí, prase.

Cameron: Až přijde správný čas, zadáš svoje uživatelské jméno "Kirsten" a pak tvé odhlašovací heslo.
Kirsten: Co je mé heslo?
(Linus ťuká do klávesnice.)
Cameron: "Já srdíčko Linuse" malá písmena, bez mezer.
Kirsten: Můžu ho změnit, že?
Linus: Absolutně nepřípustné.

Cameron: Kapitánův záznam, hvězdné datum 2015...
Kirsten: (zarazí ho) Vážně?
Camerom: Podívej. Neříkám ti, jak být bezemoční ženou bez vztahu. Ty mi neříkej, jak mám řídit svojí laboratoř.
Kirsten: Pravda.
Cameron: Hvězdné datum... Víš ty co? To je jedno. Zapomeň na to. Zničila jsi to.

Linus: Původně jsi měla být nahá, ale byly na to určité odezvy, tak jsme vytvořili kompromis.
Kirsten: Tak, že mě obléknete jako kočičí ženu?

Kirsten: Chcete nacpat mé vědomí do hlavy toho mrtvýho chlápka?
Cameron: Zní to fujky, když to podáš takhle.

Kirsten: Tohle je druhá mrtvola, kterou jsem dnes viděla.
Cameron: Pravděpodobně ne tvojí vinou. Pravděpodobně.

Kirsten: Jen se ptám.
Cameron: Ne, jen plácáš nesmysly. Už jsi byla diagnostikovaná? Možná klinicky.
Kirsten: Jsi jako Glum. Bydlíš ve své jeskyni tak dlouho, že jsi zapomněl jak mluvit k nám, ostatním hobitům.
Cameron: Jednoduchá narážka na Tolkiena a já mám být ohromen?

Kirsten: Proč smrdíš jako maso?
Cameron: Měl jsem smažené hovězí ke snídani.
Kirsten: Smažené hovězí?
Cameron: Je to jako slanina, ale z hovězího.
Kirsten: Co jsi? Muslim?
Cameron: Ne, já jsem ateista.
Kirsten: Ateisti nejí vepřové?
Cameron: Ne, když to rozesmutní jejich babičku.
Kirsten: Ona je muslimka?
Cameron: Židovka. Budeš ji sledovat na koshermatchmaker.com?

(Kvůli případu sledují lidi v bytech oproti.)
Kirsten: Oh. Whoa. Vypadá to tak, že nezbedný chlapec si hraje na "Padesát odstínů bytu 6F".