Strážci
(Watchmen)
Ko střeží ty, kteří střeží nás?
Obrovské překvapení, obzvlášť po prvním dílu, který mně moc nepřesvědčil a spíš mně po něm zajímalo, co to vlastně je. Předloha Alana Moora je to nejgeniálnější mistrovské dílo, filmová adaptace je jen geniální, a tohle... tohle bude nejspíš geniální do třetice. Ale definitvní soud vynesu... až někdy jindy. Tenhle seriál je něco, co se opravdu jenom tak nevidí. Má geniálního podivně se chovajícího Jeremyho Ironse a v podstatě šestidílný úvod a třídilné finále. Nové postavy jsou dostatečně zajímavé, stejně jako řešená témata a pokládané otázky, kterých je opravdu, opravdu mnoho. Epizody zaměřené na jednotlivé postavy jsou přímo mistrovská díla, stejně jako černobílá epizoda a zejména, zejména osmá epizoda s navrátivším se Dr. Manhattanem, Bohem, který vešel do baru a odvyprávěl svůj příběh, patří definitivně k úplně nejlepší seriálové epizodě, kterou jsem letos viděl. Tenhle seriál je skvost. Ovšem není to malý skvost, je to obrovský skvost a poslední tři díly to jasně dokazují. Chápu, proč se to Moorovi nelíbí, ale chápu taky, proč všem ostatním ano (protože to jsou vlastně v obou případech stejné důvody). Já obrovsky doporučuji jak znalcům předlohy (těm zejména), tak i těm neznalým (ale radši až poté, co si přečrou předlohu). Za druhou sérii bych se ani trošku nezlobil. Těsně pod hranicí pěti hvězd.
Life on Mars?
Musím říct, že ačkoliv rozhodně nejsem fanoušek filmu Watchmen, tak mě seriál zaujal, a to natolik, že jsem dal filmu druhou šanci a uspěl. Seriál mi přišel jako úžasné a důstojné pokračování a byl jsem z něj nadšený.
Celý dej a prostředí krásně navazují na konec filmu, samozřejmě ne přímo, o cca 30 let později. Všechny reálie byly podle mě skvěle dodrženy (teď nevím, asi jen jméno Laurie bylo jiné, nemyslím to převzetí Komediantova jména, ale to původní... + ty olihně), a i když byl Dr. Manhattan trošku komický, tak byl také fajn. Úžasná atmosféra paralelní historie a moderní doby, která je tak trošku temná a tak trošku jiná, i když tak trošku stejná... Jo, to dává smysl. :D
Spousta záhad a tajemství, napínání a nutnost myslet ze seriálu vytvořila parádní podívanou i pro složitějšího diváka, ale stále si udržela logiku (ne jako třeba Legion, Westworld apod., kde asi ani tvůrci nevědí co stvořili).
Postavy byly příjemné, Angela byla taková, no dobře, ne zase tak příjemná, ale drsňačka. Looking Glass mě mile překvapil, ale nejlepší prostě Laurie <3
A poslední věc, ten konec byl úžasný a povedený, jedno z nejlepších zakončení, co jsem kdy zažil, všechny záhady byly zodpovězeny, ale stále si seriál ponechal své tajemství, bylo to prostě skvělé :3
This is the moment I fell in love with You
Na začátek mi dovolte poznamenat, že film Watchmen miluji a viděla jsem ho asi 5x. Proto jsem byla v první polovině série lehce konsternovaná, že skoro žádnou postavu nepoznávám a pokud ano, tak jsou značně starší. Trvalo mi chvíli pochopit dějovou linii, zorientovat se v čase/prostoru a neustále jsem čekala na nějaké ty superhrdiny, když to má být superhrdinský seriál.
Jenže Watchmen jsou mnohem více, než superhrdinský seriál. Watchmen nastiňují dystopickou budoucnost, kdy se policie musí maskovat, kdy white supremasist jsou na vzestupu (což bohužel není dystopie, ale krutá realita), a kdy nás tedy chrání maskovaní superhrdinové alias běžní smrtelníci alias členové policie. Ocenila jsem Adrianovu dějovou linii (když jsem ji ke konci série pochopila), a líbilo se mi 'velké tajemství' schováno přímo před našima očima. Každou epizodu jsem čekala, kam mě seriál zavede a užívala si, že nemám nejmenší tušení, co bude následovat.
Věřím, že si seriál užiji ještě více při opakovaném shlédnutí a možná mu i zvednu procenta.
All those moments
Jeden z nejatraktivnějších komiksových vesmírů obývají tři dekády po jeho nejzásadnějším příběhu jen proměnlivé zajímavé nové charaktery, vypráví se více než rozvážným tempem a ústřední témata, dříve tak neodolatelně rozprostřená napříč společností, se slévají k tolik kritizovanému, ale paradoxně žánrově průzračně pojatému rasismu. Tak dlouho jsem se snažil na novou strážcovskou atmosféru naladit, až byl téměř konec. Pokaždé mě rozčarovala zbytečná nepochopitelná vsuvka, která jen pozvedla moje obočí, místo toho, aby mě nutila zajímat se, jaká bude pointa. Zamrzel mě i černobílý flashback, který může přinášet střihových nebo režijních nápadů, kolik chce, ale ve své podstatě neodpovídá na nic, co bych chtěl vědět a "jenom" odvážně podrývá dávné teorie, které ale byly vždy jen teoriemi a nikdy ne pravdami. Ale ani přes zmíněnou odvahu se jak předloze, tak její vypulírované filmové adaptaci nikdy docela nepřiblíží. Respektive přiblíží, na pouhou jednu epizodu, konkrétně rozhovor v baru. Právě při něm poprvé a naposledy naplno cítím ono mrazení v zádech a očekávání možného i nemožného, jakkoli jsem se nejednou musel trpce zatvářit při směru, jaký právě tahle stará známá milovaná i nenáviděná postava míří. Na druhou stranu Jean Smart je dech beroucí a vy-víte-komu dodává vrstvy, o kterých jsem netušil, že se v ní skrývají. Jenže co naplat, po nepřekvapivém a smutně zdlouhavém finále mám jasno o tom, že z téhle události ve mně převládá zklamání. Když je pokračování nejsilnější ve chvílích, kdy vzpomene nebo na scénu vrátí původní postavy a ty nové mě většinu času zdržují od toho, co mě doopravdy zajímá, je něco špatně.