Sugar

Parádní noir detektivka se kloní svým předchůdcům

Synopse k seriálu sděluje, že jde o moderní příběh detektiva, tak bych doplnil s nostalgickým ohlížením za noir detektivkami let minulých (např. s Humphrey Bogartem). A taky je to silný artový kalibr, který nemusí vyhovovat všem. Příčinou je velká láska k filmům hlavní postavy seriálu, detektiva Johna Sugara s tváří Colina Farrella, kdy se krátké úseky několika scén z těchto filmových klasik prolínají s aktuálně probíhajícím dějem. Tvůrci se pak drží stejného vypravěčského módu, jak se to u noir detektivek zažilo, včetně myšlenkových proslovů detektiva. Děj je tak pomalý, ale plný libovůstek jako scéna s opilou ženou, kterou chtěl Sugar vyslechnout, či bezdomovcem, jenž mu hlídal auto apod. V podstatě jde o empatický přístup, ale přitom s patřičným odstupem k postavám, který naruší až pes. Důležité je zachovat si rovnováhu a nenechat se vyvést z míry, což John dokazuje i u scény, kdy na něho míří revolverem a zároveň je stále schopný sledovat a vyhodnocovat chování „protivníka“. Přesně tak se chová i režie, která se zabývá tím, co je potřeba, tady žádný balast nenajdete a že jde o kvalitní počin, není žádných pochyb. Totéž lze napsat i o vykreslení postav v rámci děje, který přinese i nějaké to překvapení, byť s přibývajícími epizodami se zápletka vrší trochu komplikovaně, což může někoho odrazovat. Jediné, co mi trochu vadilo, je ručně snímaný, občas roztřesený, obraz, který mi k takovému žánru nesedí. I tak dávám palec nahoru, jak za empatického Colina Farrella, tak i za Jamese Cromwella, kterého řadím mezi nejlepší herce nejen záporných rolí.