Jednoznačně jsem se bavila, i když nastaly momenty, kdy jsem ztuhla a říkala si "To snad ne...". Vzájemná nedovtípivost hlavních postav (Haru nejstarší vs Ren nejmladší bratr) byla zdrojem problémů, ale i humoru. Trošku mě iritovalo, jak byl Ren, i na svůj věk, vykreslený tak nedospěle. Ale to je můj osobní dojem. Chápu, že to má své opodstatnění.
Vztahy mezi všemi bratry příjemně vykreslovaly jejich charaktery a povahové rysy. Krásná ukázka, jak dvojčata nemusí být ve všem stejná - vzhled, smýšlení, jednání. Do celého příběhu mi úplně nezapadala "bláznivá vědkyně". Působila dojmem alfa samice, která má nad celou story hlavní kontrolu a všechno ví, přesto je z hlediska děje spíše jen okrajovou postavou. Té bych asi trochu práv na řízení příběhu ubrala. Unikátní mi přišlo spojení projevů nejmladšího bratra, který jako by neměl city, přesto za ně bojoval a byl ochotný a odhodlaný posunout mantinely kamkoliv, kam si zamane. S tím byla ovšem spojena opět halda legrace, ale i perných chvilek.