Tatér z Osvětimi
(The Tattooist of Auschwitz)
Nic překvapivého
Podle názvu jsem se na tenhle seriál dost těšil. Teď jsem ve sledování za půlkou a nadšení silně vyprchalo. O holokaustu toho bylo napsáno a natočeno už tolik, že je jen málo věcí které mohly tenhle seriál udělat něčím zajímavý. A tvůrci bohužel marnotratně prozrazují i to málo tajemství velmi lehkovážně.
Za prvé je od začátku jasná hlavní otázka - hlavní hrdina přežil. Jako starý je vypravěčem celého příběhu.
Za druhé je velmi rychle objasněno proč přežil - docela náhodou se dostal k práci tetovače čísel a tahle práce mu poskytovala důležitá privilegia.
No a potom v rychlém sledu prozradili i další důležité informace, které dělaly ten příběh zajímavý a odlišný od příběhů milionů dalších bezejmenných vězňů, kteří to z nějaké z mnoha příčin nezvládli.
Je mi líto, ale na mě prostě nějaký sentiment nebo snaha šokovat nezabírá. Na to jsem toho o tématu příliš mnoho přečetl i sám napsal
Strach
Když koukám na takový druh filmů, vždy mám strach, aby se taková doba nikdy nevrátila. Pocit bezmocnosti, ponížení, jen čekat a bojovat o každý dech života. Je to velmi zajímavý a poutavý příběh o osudu dvou lidí, kteří každý den viděli peklo, hrůzu ve všech očích, strach .... a jejich jedinou motivací bylo za každou cenu přežít v podmínkách, které jsou i po téměř osmdesáti letech absolutně nepředstavitelné. V každé situaci člověk hledá jakoukoliv útěchu, vlídné slovo nebo objetí, nechce to vše prožívat sám, chce se vymanit z veškerého násilí a pomoci dalším nevinným lidem. I v takovýchto chvílích je láska k druhému člověku potřebná, láska k životu, svobodě, láska ke všemu co budeme ctít a milovat.
Prifarbená skutočnosť
O holokauste je už napísaných enormne veľa kníh a natočených veľa filmov. No zatiaľ čo tie staršie sú vypovedané viac přeživších priamo alebo nepriamo cez iného autora no z vlastnej iniciatívy, tento je skôr prerozprávaním príbehu človeka, ktorý v čase vydania knihy už ani nežil, preto sa ťažšie overuje pravdivosť údajov. Seriál je pomerne rovnaký ako kniha, ktorú som čítala dávnejšie, no spočiatku som nemala pri nej pochybnosti, tie prišli až pri čítaní druhej knihy od autorky (Cillian cesta), kedy som dá dostala k vyjadreniam a postojom jej nevlastného syna a naučili ma oveľa kritickejšie nazerať na ostatné príbehy od tejto autorky. Je fakt, že príbeh vie vtiahnuť do deja, hoci spočiatku sa mi zdalo, že scény sa striedali až extrémne rýchlo, boli nedôkladné a uponáhľané. V porovnaní s ostatnými skutočnejšia opísaným príbehmi, mi tento príde veľmi preromantizovanť, čiastočne vyfabulovaný a možno niektoré skutočnosti nesedeli v porovnaní s podobnými informáciami od ostatných přeživších. Samo o sebe to možno nie je zlý príbeh, no uberá mu tá menšia autenticita, po dopozeraní seriálu som sa dostala k ďalším článkom a rozhovorom s ľuďmi, ktorí poznali Cilku alebo vedeli o Lalem a poukázali na to, že Lale nebol taký dobrák a dokonca nechal inými väzňami zabiť ďalšieho spoluväzňa v Mauthausene kde po Osvienčime skončil, lebo naňho ukazoval prstom, že je Žid, na čo Lale povedal, že klame a presvedčil o tom aj ostatných. Takže v ďalšom tábore bol braný ako politicky väzeň a mal lepšie podmienky. V prípade témy holokaust, som zástanca pravdivých a overených údajov a skutočností, ktorých je podľa mňa dostatočne veľa, a preto netreba tvoriť ďalšie nie úplne pravdivé príbehy.